pátek 30. prosince 2011

Pozvání "za humna" … za Milošem Saxlem do Roudnice …


M. A. Bazovský, Před chalupou, 1934
Při kroužení po městech okolo Slaného jsem se zastavil v Rakovníku a v Roudnici nad Labem. Zatímco v rakovnické Rabasově galerii vedle maleb Rabasových to byl Josef Vacke, který překvapil a zaujal zejména svými plátny z okolí Berounky (Nezabudice, kde často pobýval), tak přece jen více zaujala Roudnice, kterou vřele doporučuji navštívit ještě v  první polovině ledna … Se slánskou akademií jsme sem před časem putovali za nástěnnými malbami do augustiniánského kláštera; nyní je vhodné si doplnit tento zážitek o další, dejme tomu současnější pohled na kulturní dějiny Roudnice…
Za barokní architekturou zámku v bývalé konírně se nachází Galerie moderního výtvarného umění, do které si Vás dovoluji také pozvat… vedle stálé expozice českého moderního umění (Slavíček, Jiránek, Čapek, Medek, Boštík atd.) tam nyní vystavují dílo slovenského malíře
M. Saxl, Architektura (1965)
Miloše Alexandra Bazovského. A skutečně je co obdivovat … vyhraněná barevnost; malba oproštěná od folklorních prvků, snaha o zachycení podstaty slovenského života … ale výstava M. A. Bazovského nebylo to hlavní, co mě do Roudnice o vánoční době vábilo … rozjel jsem se tam kvůli výstavce, která probíhá ve foyer galerie  – Pocta Miloši Saxlovi … na několika panelech defiluje před návštěvníkem dílo zakladatele roudnické galerie … s Milošem Saxlem (* 1921, † 1992) jsem se setkal kdysi pouze nepřímo, a to prostřednictvím roudnického Kulturního měsíčníku, kde zveřejňoval články o roudnické historii. Bylo to čtení velice kvalitní; vedle M. Saxla zde publikovala dr. M. Hlaváčková a dále například Věra Naňková (o barokní a renesanční architektuře Roudnicka a Litoměřicka) nebo Pavel Štěpánek (španělská malba - Lobkowiczké sbírky)… v potemnělé době normalizace něco nemyslitelného … A pak vynikající výstavy v roudnické galerii, která si i po Saxlově odchodu v roce 1981 držela vysokou úroveň, a to díky dr. Miroslavě Hlaváčkové… Tedy nevelká, ale zásadní výstavka Pocta Miloši Saxlovi bude otevřena do 22. 1. 2012 … je vystaveno i Saxlovo stucco lustro Architektura … Ale co zejména doporučuji, je pěkně graficky upravený a cenově dostupný sborník, ve kterém vedle přehledného textu dr. Hlaváčkové o životě a díle Miloše Saxla, nalezne zájemce řadu cenných vzpomínek na tuto výjimečnou osobnost … je to svědectví o člověku a budování galerie za humny našeho regionu … inspirativní i dnes, kdy dobu „světlých zítřků“ vystřídal kult konzumního způsobu života, svět supermarketů a mediálních podlostí … (př.)

Barokní zámek v Roudnici - 27. 12. 2011

pondělí 19. prosince 2011

Dovětek k výstavě ikon ve slánském muzeu… Antonín Hrabě


Komentovaná prohlídka ikon ve slánském muzeu s Dr. Hanušem Nyklem přinesla pro Slaný poměrně důležitou informaci. Nejde o kolekci současných ikon, ale o bustu od Václava Nejtka, která představuje Antonína Hraběte … o jeho významu pro poznání starého ruského umění mě utvrdila návštěva galerie v Náchodě, která se také specializuje na ruské umění. Tam jsem získal staršího průvodce expozicí z roku 1983. Nic novějšího sice zatím nevydali, ale ten text Dr. Mileny Slavické je velice dobrý … u řady obrazů jsem četl poznámku – původně ve sbírce Antonína Hraběte.  A to se jednalo o významná jména ruské malby … Vasilij Bakšejev, Alexej Michajlovič Korin, Michail Vasiljevič Něstěrov  … a nakonec dokonce čtyři obrazy od Vasila Dmitrijeviče Polenova … shodou okolností jeden obraz od Polenova je vystaven právě ve slánském muzeu  …Krajina ve slunci (obrázek dole). A v Náchodě to byla jen část obrazů z Hrabětovy sbírky, jak o tom svědčí další i slánská svědectví.  O Antonínu Hraběti jsme neměli v podstatě žádné informace, věděli jsme jen, že ve Slaném zemřel a je pochován na slánském hřbitově, naproti hrobu sochaře Václava Nejtka. A právě při prohlídce ikon paní Matylda Klapalová, která slánskou akademii navštěvuje, řekla, že si Antonína Hraběte pamatuje, že bydleli ve stejném domě a má někde doma jeho úmrtní oznámení … tím překvapila všechny. Druhý den přinesla parte a pak již nebyl problém ve slánské matrice nalézt základní data … Antonín Hrabě, soukromník ve Slaném č. 572, narozený ve Slaném čp. 11 dne 24. 1. 1856, ženatý, manželka Marie roz. Petersová ze Slaného, oddáni 22. 4. 1898 v Moskvě, pravoslavného náboženství, zemřel ve věku 83 let 11 měsíců 21 dní dne 14. 1.1940 ve slánské nemocnici. Pohřeb měl 16. 1.1940 na hřbitově ve Slaném … Paní Matylda Klapalová mně ještě řekla, že vzpomíná i na pani Hrabětovou, kterou útěk z Ruska po roce 1920 poznamenal na zdraví … a co jí překvapilo, neměli v domě téměř žádný nábytek, na stěnách byly jen samé obrazy … a pak tam bylo velké ticho, které narušoval tikot velkých hodin … to víte, byla jsem tehdy ještě mladičká, zdůraznila na závěr … Z konference Slánské rozhovory – Rusko nebude vydán sborník, povaha příspěvků to neumožňuje, ale Dr. Julie Jančárková ze Slovanského ústavu AV ČR přislíbila napsat příspěvek do Slánského obzoru o ruských obrazech ve slánském muzeu … takže i pro ní důležitá informace … A my můžeme jen tušit, kolik pohnutých životních momentů Antonína Hraběte se ukrývá za tak tuze stručnou informací ve slánské matrice …  (Vladimír Přibyl) 
  

čtvrtek 15. prosince 2011

Výstava baroku v Berouně … představují se také obnovené Spitzerovy obrazy ze Slaného

Dávno je za námi polistopadová doba, kdy bylo žádané připravit výstavu sakrálních památek, které před tím neměly z ideových důvodů přístup do muzeí a galerií. I ve Slaném takové přehlídky „zakázaného ovoce“ proběhly. Avšak dnešní návštěvník hledá spíše jiné duchovní hodnoty a také zjišťujeme, že vztah k historii regionu se zejména u mladší generace rozvolnil. O to více potěší práce mladých kolegů z Muzea Českého krasu v Berouně, kteří se rozhodli zmapovat výtvarné dílo barokního malíře J. V. Spitzera (*1711, †1773) u příležitosti 300. výročí jeho narození. A protože Spitzer působil i na Slánsku, je na místě se u této výstavy a zejména u jeho díla na Slánsku zastavit. Toto připomenutí může být pro Vás také pozvánkou do Berouna; tamní výstava potrvá do 19. února 2012 a určitě stojí za návštěvu.

Spitzer působil i na Slánsku, nejprve jako freskař ve Vraném (1760), později ve Slaném, kde pracoval pro slánské františkány. Objev slánských Spitzerových barokních obrazů, které jsou v Berouně vystaveny, je svým způsobem kunsthistorickým detektivním příběhem. Slánský klášter byl v roce 1950 zrušen, řeholníci vyhnáni konvent postupně devastován. Ale znalí lidé ze slánského muzea zachránili nejen konventní knihovnu, ale i obrazy, které uložili v muzejním depozitáři. V roce 1968 se slánské muzeum ve spolupráci s dr. Zorou Dvořákovou zasadilo o opravu čtyř obrazů, ale následující doba již obnově dalších pláten nepřála.
Když se autor těchto řádek začal zabývat dějinami slánského kláštera u příležitosti 350. výročí jeho založení, bylo třeba se opět zamyslet nad touto pozoruhodnou kolekcí. Následoval ikonografický rozbor, určení, o jakého františkánského světce se jedná, a odhad časového vročení. Shodou okolností v té samé době dr. Martin Mádl z Ústavu dějin umění AV ČR nalezl konvolut kreseb od J. V. Spitzera v Památníku národního písemnictví v Praze. A ejhle, ony to byly kresebné návrhy ke slánským obrazům určené k odsouhlasení objednatelem a následně jako podklad pro vlastní malbu.  Znali jsme tedy autora, upřesnili ikonografické určení, neboť jsem zaměnil sv. Didaca za sv. Petra z Alkantary, Spitzer měl na náčrtu jména světců poznamenána. Při dalším studiu historických pramenů byl nalezen zápis v klášterní pamětnici o tom, že kolekci pláten františkáni pořídili v roce 1766.

Poslední zásadní etapa patřila vlastní obnově děl. S restaurováním začaly akad. mal. Markéta Pavlíková a akad. mal. Lenka Helferová  v roce 2005, přičemž první byl na řadě obraz sv. Antonína Paduánského, příští rok následoval sv. Jan Kapistránský. Podle možností se pokračovalo po dvojicích – sv. František z Assisi a sv. Petr z Alkantary (na obrázku nahoře, 2008), sv. Bonaventura a sv. Didac (2009). Jako poslední přišel na řadu sv. Paschal Baylonský (detail rukou na obrázku vlevo, 2010).

A tak návštěvník může v Berouně porovnat Spitzerovy slánské práce s ostatními vystavenými obrazy. Zatímco u mnohých pláten, zejména těch z bývalého benediktinského kláštera Sv. Jana pod Skalou, je třeba u Spitzerova autorství připojit skutečně velký otazník, slánská plátna máme autorsky určena a archivně datována. To je pro poznání Spitzerovy tvorby podstatné. V rámci výstavy je přece jen třeba připomenout fakt, že se město Slaný o své památky, o svého Spitzera, postaralo, a to je vklad do pokladnice českého starého umění skutečně záslužný ( z článku psaného do Slánské radnice, Vladimír Přibyl)

pondělí 12. prosince 2011

Vánoční inspirace … výstava Joži Uprky


Joža Uprka – Evropan slováckého venkova, tak se jmenuje výstava ve Valdštejnské jízdárně NG … návštěvníka zaskočí ty barevné tóny, ta Uprkova barevná skvrna, se kterou vytvářel obraz …v tom šedivém prostředí poblíž Prahy to působí jako zjevení … a tak jsem dvě hodiny procházel výstavou a nakonec ocenil architektonické řešení emeritního ředitele NG Milana Knížáka … jemně zelené podtóny panelů dávají Uprkovým obrazům skutečně vyniknout. Osobně mě nejvíce zaujala Uprkova práce s barvou, některé obrazy představovaly hotový koncert … u Portrétu dvou dívek z ostravské galerie jsem postával dlouhou dobu a vychutnával ten jeho barevný cit a zároveň odvahu … a pak to byly secesní prvky … obraz Úvodnice z Velké, kde Uprka z barevného vjemu krojovaných žen upředl téměř ornamentální secesní rytmické rozvržení, mě zaujal nejvíce … a to i pro svou řemeslnou a výtvarnou kvalitu. Škoda, že nebyl vystaven Pohřeb, Uprkovo dílo, které ještě více rozvíjí secesní pojetí … A pak to byla zbožnost Moravanů. Když jsem se díval na Uprkovy literáty (Na kruchtě), tak jsem v duchu slyšel tóny varhan z první věty Slovácké svity Vítězslava Nováka … a modlitby dívek a poutní šum na několika plátnech poutí u sv. Antonínka. Postrádal jsem však jeho Nedělní ráno, malbu pastýře, který nemůže pro povinnosti do kostela, a tak rozjímá alespoň v tichu s modlitební knihou … Více než Jízda králů a Lanžhotské hody upoutalo Boží Tělo ve Velké … Při všem tom obdivu si návštěvník přirozeně uvědomuje, že pozdní dílo Uprkovo má své limity … jak trefně poznamenal kdysi V. V. Štech … před očima mu zmizel lid, jemuž tak rozuměl … a že se v závěru jeho tvorby objevuje malířská tvrdost … Tragické při tom je, jak postřehl Štech, že mu utekl skutečný život, který léta líčil… na rozběhlých jihomoravských polích hučí nyní motory, kolem projíždějí auta, šat jest uniformní a jenom v neděli obživuje stará barevnost na výjimečné slavnosti … (V. V. Štech Umění, 1932) … takže inspirace pro vánoční čas, přehlídka bude otevřena do 22. 1. 2012 … (Vladimír Přibyl)


středa 7. prosince 2011

Putování za sv. Anežkou Českou – 3. 12. 2011

V sobotu 3. prosince skončil podzimní semestr VI. ročníku Slánské akademie volného času návštěvou sídla Řádu křížovníků s červenou hvězdou u Karlova mostu na Starém Městě pražském. U zrodu tohoto řádu, jehož posláním je starat o nemocné a potřebné, stála sv. Anežka Česká. Letošní výročí 800 let od jejího narození se stalo jedním z podnětů této exkurse. Naše první kroky vedly do raně barokního chrámu sv. Františka, kde nás uvítal p. J. Ptáček, OCr.; Vladimír Přibyl přítomné seznámil s výzdobou kostela (na obrázku Jäckelova řezba Nejsvětější Trojice z hlavního oltáře). Měli jsme také možnost si prohlédnout křížovnický relikviář s jedním z nemnoha Anežčiných ostatků. Další zastávkou našeho putování se stala kapitulní síň v hlavní pozdně secesní budově, kterou nás provedl křížovnický klerik David Kučerka. Vedle bohaté obrazové galerie portrétů velmistrů řádu nás zaujala především fresková výzdoba stropu od slánského rodáka Josefa Navrátila, námětem byly výjevy z historie řádu křížovníků s červenou hvězdou (na obrázku sv. Anežka předává křížovníkům špitál). Závěr návštěvy pak patřil Muzeu Karlova mostu, v jehož prostorách bylo možnost spatřit jednak pozůstatky původního středověkého kostela a také jeden z pilířů Juditina mostu. (Pavel Zděnovec)

pondělí 5. prosince 2011

O Gogolovi a slávě ikon


V soboru 26. listopadu pokračovala Slánská akademie volného času přednáškou Mgr. Hanuše Nykla, Ph.D. (Slovanský ústav AV ČR) další kapitolou z ruské literatury, tentokrát o díle Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Po náčrtu jeho životopisu se Hanuš Nykl dotkl tématu jednotlivých významných děl; posluchače nejvíc zaujal komentář k proslulé divadelní hře Revizor … aneb, Nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu … hlubším smyslem díla je pro některé badatele apokalyptický příslib Posledního soudu, tedy skutečného Revizora, který přichází při skonání věků. Po literární přednášce následovala komentovaná prohlídka výstavy Ikona ve Slaném, kde Hanuš Nykl jako znalec pravoslavné liturgie uvedl posluchače do základů ikonopisu … stručný průvodce slánskou výstavou