15. prosince – s Hanušem Nyklem o ruské literatuře (6. část)

Mgr. Hanuš Nykl, Ph.D. o ruské literatuře ve Slaném

Závěr podzimního semestru VII. ročníku Slánské akademie volného času patřil ruské kultuře. I přes nepřízeň počasí k nám v sobotu 15.prosince 2012 přijel přední český rusista Mgr Hanuš Nykl, Ph.D. (Slovanský ústav AV ČR), aby nám vyprávěl o životě a díle A. S. Puškina a seznámil s vánoční ikonou Narození Páně (1405) od A. Rubljova z chrámu Zvěstování Bohorodičky z moskevského Kremlu. Prvá polovina sobotního dopoledne patřila zakladateli ruské klasické literatury, jehož dílo přesáhlo hranice Ruska. Narodil se na konci 18. století ve významné šlechtické rodině Puškinů, avšak po matce s trochou krve mouřenína, která jakoby předurčila jeho bouřlivý život. Již při studiu na prestižním lyceu v Carském Selu se projevil jeho literární talent, ale i jeho touha po svobodě, která ho vedla k proti carským postojům, jež mu působily celoživotní komplikace. Mezi jeho spolužáky patřili budoucí děkabristé a později jen jeho nepřítomnost v Moskvě způsobila, že se nepřidal k jejich povstání. Doba pobytu na škole je považována za počáteční období jeho tvorby, kdy jeho básně jsou ovlivněny francouzskou klasicistní poezií. Po krátkém pobytu v Petrohradě následuje vyhnanství do oblasti tzv. Nového Ruska, kde již tvoří svá díla jako Kavkazský zajatec nebo Cikáni v duchu romantismu. Začíná také pracovat na románu ve verších Evžen Oněgin, jehož hlavní mužský hrdina je ruskou obdobou anglického dandyho. V další fázi jeho životní poutě, kdy žije v Moskvě, na statku v Boldinu a později znovu definitivně v Petrohradě, se jeho práce vyznačují příklonem k realismu, z nichž lze připomenout např. Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina nebo historické drama Boris Godunov. V celém jeho díle se však objevují i pohádkové (Ruslan a Ludmila) nebo fantaskní (Piková dáma či Měděný jezdec) motivy. Puškin zemřel v r.1837 na následky zranění po souboji, jenž byl patrně vyvolán dvorskými intrikami, které měly poškodit pověst jeho manželky.
Druhá část přednášky pak patřila výtvarnému umění. Přednášející plynule přešel od literatury k vánočnímu tématu – ikoně Narození Páně. Úvodem vysvětlil proč Rusové slaví Vánoce později než my (rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem). Poté se již věnoval samotnému obrazu, jenž jakoby vyzařoval duch blížících se vánočních svátků. Nezbývá tedy již jen popřát všem krásné prožití nadcházejícího času, v následujícím roce mnoho štěstí a zdraví a doufat, že se všichni znovu sejdeme na přednáškách jarního běhu Slánské akademie. A pro ty, kdo ještě hledají hodnotný dárek pod stromeček tu mám tip od Hanuše Nykla, který doporučuje nový překlad Evžena Oněgina od Milana Dvořáka. (Pavel Zděnovec). Snímky ze setkání zde
Sobotní přednášky se i přes nepřízeň počasí (náledí) zúčastnilo 29 posluchačů.

Ing. arch. Petr Chotěbor – Bonifác Wolmut na Pražském hradě



Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. na Slánské akademii (1.12.12)

Obálka publikace o chrličích pražské katedrály

V mrazivém sobotním ránu (1. 12. 2012) se málokomu chtělo opustit své domovy, přesto se nás ve slánském kině sešlo hodně, abychom vyslechli přednášku Ing. Petra Chotěbora, CSc. ze Správy Pražského hradu o staviteli Bonifáci Wolmutovi. Tento dvorní architekt Ferdinanda I. se výrazně podílel na změně podoby Pražského hradu po velkém požáru r. 1541, přičemž se v jeho díle snoubila renesance s pozdní gotikou. Postupně jsme byli seznámeni se všemi jeho díly, která na Pražském hradě provedl. Nejprve zaujala dostavba druhého patra a střechy letohrádku Belveder. Následovala stavba hudební kruchty v chrámu sv. Víta a také změny provedené na požárem poničené věži. Téměř současně je zhotovena nová klenba Staré sněmovny a schodiště vedle Vladislavského sálu. Ve sněmovně vzniká tribuna nejvyššího písaře. Tehdy je také budována nová chodba spojující Starý královský palác s katedrálou, hrad se rozšiřuje o tzv. Nové nebo Ferdinandovo stavení a je také opravováno hradní opevnění. Poslední jeho velkou stavbou na hradě byla Míčovna (nebo také Velká míčovna) v Královské zahradě. Přednášející připomněl historii této památky, která byla na sklonku II. světové války těžce poškozena výbuchem dělostřeleckého granátu a v padesátých letech minulého století prošla rozsáhlou opravou, při které byla obnovena původní renesanční sgrafita na severní straně budovy, která je obrácená do Královské zahrady. Část z nich se také dočkala nové restaurace. Vedle staveb na Pražském hradě se Bonifác Wolmut podílel na dalších projektech, z nichž lze připomenout dostavbu chrámu sv. Štepána ve Vídni, účast na stavbě letohrádku Hvězda v Praze na Bílé Hoře, jedna z mnoha přestaveb pražského Arcibiskupského paláce na Hradčanech a pravděpodobně projekt přestavby kostela sv. Petra a Petra v Kralovicích, jejž jsme měli možnost při jedné z našich exkurzí navštívit s PhDr. Irenou Bukačovou. Na závěr je nutno poděkovat Ing. Petru Chotěborovi, že i přes komplikace s dopravou k nám znovu po čase zavítal, a doufat, že se s ním znovu setkáme a budeme mít možnost poznávat další kapitoly dějin Pražského hradu. Zájemcům pak lze doporučit jeho novou knihu o chrličích Svatovítské katedrály, kterou vydala Správa Pražského hradu, takže snad příště i o chrličích, je na co se těšit. (Pavel Zděnovec)
Další snímky ze setkání zde

Vzácné knihy z bibliotéky bývalého františkánského kláštera ve Slaném

Františkánský bibliotékář Jan Kašpar ve Slaném

V sobotu 24. listopadu 2012 jsme měli možnost znovu se setkat s Bc. Janem Kašparem, bibliotékářem františkánského konventu u Panny Marie Sněžné v Praze. Po pražském setkání zavítal mezi nás a v slánském Grandu nás seznámil s historií knihovny zdejšího kláštera františkánů a některými jejími zajímavými položkami. Své povídání začal tím, že stručně nastínil její osudy, a to do doby, než byla (po zrušení kláštera v roce 1950) svěřena do péče Vlastivědného muzea ve Slaném; to se stalo jejím opatrovníkem pro příští generace. Přičemž však zároveň hovořil také o knihovnách jiných klášterů, ale i o církevním knihovnictví obecně. Druhým bodem jeho přednášky bylo přiblížení nové inventarizace knihovny, na které se spolu s pracovníky muzea podílel. Bibliotéka se zachovala vcelku, tvoří jí cca 1700 svazků, avšak do nedávna nebyla odborně zpracována a také se patrně nedochoval žádný z jejích původních katalogů, podle něhož by se dala uspořádat do podoby, kterou kdysi měla. My jsme měli možnost na příkladu jednoho bibliografického záznamu, knihy humanistického autora ze 16. století, zjistit, jak vypadá nová odborná katalogizace knihovny. Závěrečný blok poté patřil vlastnímu obsahu knihovny, tedy nějak výjimečným knihám, které měly buď zvláštní osud, nebo byly jinak unikátní. Do té prvé kategorie patří knihy původně patřící Václavu Budovcovi z Budova, jednomu z českých pánů popravených r. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze po porážce českých stavů na Bílé hoře. K těm druhým pak náleží kniha Adriana Schindlera Duchovní rajská zahrádka z roku 1669, která byla vydána ve Slezsku v Dolním Břehu v tiskárně Jana Teofila Kopidlanského, z jehož produkce se do dnešní doby moc nezachovalo. O přestávce bylo možné vidět některé zmíněné knihovní exempláře, kterým je nutno na závěr popřát, aby bez úhony přečkaly další staletí a jejich opatrovníkům mnoho úspěchu v jejich mnohdy nelehké práci. Další snímky z 82. setkání Slánské akademie zde. (Pavel Zděnovec)

 

sobota 10. listopadu / Exkurze – Beuronská umělecká škola v opatství sv.Gabriela na Smíchově

Hlavní otářní obraz v konventním v klášterním kostele

V sobotu 10. listopadu 2012 jsme se v hojném počtu sešli před benediktinským opatstvím sv. Gabriela v Praze na Smíchově. Začala tak druhá exkurze tohoto semestru Slánské akademie, tentokrát za beuronským uměním. Průvodci bývalým ženským klášterem řádu sv. Benedikta se nám stali PhDr. Jan Galuška, ředitel Poštovního muzea a PhDr. Helena Čižinská z Národního památkového ústavu, která je autorkou knih o beuronské umělecké škole. V bývalém ambitu kláštera nás nejprve Jan Galuška seznámil s pohnutými osudy této památky poté, co ji řeholní sestry v r. 1919 opustily. Celý objekt se tehdy dostal do majetku České pošty a od r. 1933 se stal sídlem Poštovního muzea, které však postupně v důsledku války a převratu v roce 1948 přišlo o většinu svých zdejších prostor a dnes zde již má pouze zčásti umístěnou svou odbornou knihovnu. Do té jsme měli možnost také nahlédnout. Na schodišti k ní nám zatím Helena Čižinská vyprávěla o osudu zdejších sester, které se po vzniku republiky odstěhovaly do Rakouska. Poté jsme se přesunuli do klášterního kostela, který je zcela vyzdoben ve stylu beuronské umělecké školy. Zde nás paní doktorka seznámila s historií beuronského hnutí, vznikem opatství i zde fungující umělecké školy a nato se podrobně věnovala výzdobě kostela, která se i přes všechny nepříznivé okolnosti zachovala v poměrně dobrém stavu. Na závěr pak PhDr. Vladimír Přibyl doporučil návštěvu emauzského kláštera, kde je zčásti zachována výzdoba z doby, kdy náležel k beuronské kongregaci. Rovněž přislíbil, že se možná s PhDr. Helenou Čižinskou znovu setkáme, a to na jaře, tentokrát u díla architekta Josipa Plečnika. Hezké počasí pak vyzývalo k tomu, abychom v Praze ještě setrvali, a kdo nespěchal domů, mohl toho využít k návštěvě další z nepřeberných památek, které hlavní město nabízí. Osobně jsem se vydal na výstavu Jakub Schikaneder (* 1855, † 1924) ve Valdštejnské jízdárně, která je prodloužena až do 13. ledna 2013 a mohu ji vřele doporučit. ( Pavel Zděnovec )
Další snímky z exkurze zde /více informaci o opatství sv. Gabriela naleznete zde

sobota 20.10. / Staré umění Českolipska / Krajem Bohuslava Balbína

Výstava v České Lípě

První exkurze letošního podzimního semestru Slánské akademie v sobotu 20. října směřovala za památkami na Českolipsko a Litoměřicko. Nejprve nás čekala krátká zastávka v Hrdlech u sousoší sv Benedikta ( K. J. Hiernle, 1744 ) s reliéfy Odhalení pravého Totily a Smrt sv. Benedikta, která se šťastnou náhodou "protáhla" o prohlídku kaple sv. Jana Nepomuckého s nádhernou nástropní malbou s námětem zemských a benediktinských světců, v areálu zdejšího statku; ten původně náležel benediktinům. Za možnost seznámit s touto zajímavou památkou musíme poděkovat ochotě místních obyvatel, kteří nám umožnili si kapli prohlédnout, aniž by to bylo předem domluveno.

Následovala cesta do České Lípy, která se stala hlavním cílem tohoto putování. Naše první kroky vedly do místního Vlastivědného muzea a galerie, které se nachází v prostorách bývalého augustiánského kláštera založeného r. 1624 Albrechtem z Valdštejna. Zde nás provedl Ing. Jaroslav Panáček, jenž se stal i naším průvodcem po městě, výstavou Středověké umění na Českolipsku. Následovala prohlídka přilehlé baziliky Všech svatých, a kdo chtěl, mohl se poté vydat s naším průvodcem přes město ke hřbitovnímu pozdně gotickému kostelu sv. Kříže, jenž se jako jeden z mála u nás pyšní původní stanovou střechou. Návštěvu tohoto kostela zpestřila možnost si prohlédnout složitou konstrukci krovů, jenž jsou zčásti zachovány ze středověku podobně jako ve Slaném u sv. Gotharda.

Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech

Poté nastal čas oběda, jenž však bylo možno využít k procházce po klášterní zahradě nebo se dojít podívat na zbytky hradu Lipý. Odpolední program byl věnován kraji Bohuslava Balbína. Autobus se vydal na zpáteční cestu a zamířil k poutnímu místu Ostré u Úštěka. To je tvořeno Křížovou cestou, sousoším Kristus na Olivetské hoře a kaplemi Božího hrobu, Nalezení sv. Kříže a Povýšení sv. Kříže. Absolvovali jsme nenároční výšlap na vrch Kalvárie, ale nepřízeň počasí nám neumožnila spatřit krásný výhled na České středohoří - k Uštěku na na Sedlo. Dále jsme pokračovali do Liběšic, kde před bývalou rezidencí staroměstských jezuitů nachází barokní galerie soch světců, mezi nimiž jsou zastoupeny i římští prvomučedníci sv. Jan a sv. Pavel, tzv. Bouřnáci, jenž známe ze sousoší u Hospozínka.
Závěr naší exkurze patřil kostelu sv. Vojtěcha v Počaplech, v kterém nás vřele přijal místní farář benediktin P. Radim Valik osb. Mohli jme se tak seznámit s okouzlujícím architektonickým dílem K. I. Dietzenhofera a přitom se zaposlouchat do zvuků zdejších varhan.  Byla to krásná tečka za podzimním putováním. Snímky z exkurze zde. ( Pavel Zděnovec)

Před Božím hrobem - Ostré u Úštěka

sobota 6. října – Staré čínské umění (I.)

Dr. Zlata Černá ve Slaném

V sobotu 6. října jsme pootevřeli dveře do další oblasti světové kultury, které bychom se rádi na Slánské akademii volného času věnovali … staré čínské umění. První přednáška naší přední sinoložky PhDr. Zlaty Černé byla úvodem do problematiky. Zlata Černá se v první hodině pokusila naznačit to, co obecně staré čínské umění chrakterizuje, přičemž připomněla základní duchovní směry staré Číny – konfucianismus, taoismus a budhismus. V druhé hodině se zabývala konkrétními památkami – tentokrát starobylou čínskou keramikou.
Na úplný závěr popřáli posluchači Slánské akademie PhDr. Zlatě Černé k 80. narozeninám, kterých se dožívá v plné duchovní síle den po slánské návštěvě. Těšíme se na další setkání.

Dr. Zlata Černá (* 1932), v roce 1957 úspěšně zakončila studium sinologie a dějin Dálného východu (UK Praha), přičemž se zaměřila hlavně na studium klasické čínštiny, především poezie a estetiky. Pracovala v orientálním oddělení Národní galerie a poté v Orientálním ústavu. Později učila klasickou a moderní čínštinu na Jazykové škole v Praze a v letech 1977 až 2005 působila v Náprstkově muzeu, oddělení Národního muzea jako kurátorka čínské, vietnamské a lámaistické sbírky. Až po roce 1989 jí bylo umožněno přednášet na Ústavu Dálného východu Filosofické fakulty UK v Praze.

• Poslechněte si pořad s Dr. Zlatou Černou na stanici Čs. rozhlasu Leonardo
• Ukázka (PDF) z knihy, Olga Lomová, Zlata Černá, Hledání harmonie. Studie z čínské kultury, vydala v roce 2009 Masarykova univerzita v Brně 
• Sledujte stránky Česko - čínské společnosti

Zemřel prof. Tomáš Durdík - pravidelný host slánské akademie

Prof. Tomáš Durdík ve Slaném

Ve věku 61 let ve čtvrtek 20. 9. 2012 náhle zemřel významný český archeolog Tomáš Durdík. Zabýval se českou hradní architekturou a hmotnou kulturou vrcholného a pozdního středověku. V roce 2011 se stal prvním evropským archeologem, který obdržel za mimořádné úsilí mezinárodní cenu Europa Nostra.
Na Slánské akademii přednášel pravidelně, 6. října to mělo být již 21. setkání. Pro Slánskou akademii volného času je to obrovská ztráta, on podstatně vytvářel její profil … více o jeho památce ing. arch. Petr Chotěbor na vlnách Českého rozhlasu.

Již 7. ročník Slánské akademie volného času

V sobotu 6. října 2012 začne podzimním semestrem 7. ročník Slánské akademie volného času. Tento den jsem se měli setkat s prof. Tomášem Durdíkem, DrSc., který však náhle zemřel – náhradní porgram zajišťujeme. Začínáme opět v 9 hodin v salónku bývalého hotelu Grand ve Slaném.

Další přednášející, které bychom ve Slaném v tomto podzimním semestru rádi přivítali, jsou Mgr. Hanuš Nykl, Ph.D., který patrně tentokrát nebude věnovat svou přednášku ruské literatuře, ale představí nám svou knihu o ruské kultuře, která má v podzimních měsících vyjít, a františkánský bibliotékář Jan Kašpar, se kterým jsme se setkali při návštěvě františkánského kostela Panny Marie Sněžné v Praze, kde nás provedl knihovnou.

Konkrétní témata přednášek a jejich termíny jsou zatím v jednání, ale včas je upřesníme a zveřejníme.

Co se týče podzimní exkurze, uděláme výjimku a nevyužijeme nabídky PhDr. Ireny Bukačové vypravit se znovu na severní Plzeňsko, tam bychom se chtěli vrátit opět na jaře. Dne 20. října 2012 bude naše exkurze směřovat do České Lípy na Litoměřicko. V České Lípě zhlédneme výstavu Středověké umění na Českolipsku a navštívíme baziliku Všech svatých a kostel sv. Kříže. Ještě před tím se na cestě do České Lípy zastavíme v Hrdlech u Bohušovic nad Ohří, kde zhlédneme Hiernlovu sochu sv. Prokopa. Po obědě naše cesta z České Lípy povede do kraje Bohuslava Balbína, a to konkrétně do Úštěku, kde vystoupáme na poutní místo Ostré (pokud nám nebude přát počasí, zastávku věnujeme městské památkové rezervaci v Úštěku), a do Liběšic, kde se zastavíme u galerie barokních soch. Poslední zastávka bude v Počaplech u Terezína, kde si prohlédneme kostel sv. Vojtěcha.

Přihlášky na podzimní semestr je třeba doručit a úhradu poplatku za semestr provést do 3. října 2012. Přihlášky s kopií potvrzení o zaplacení můžete odevzdat v kanceláři odboru kultury MěÚ Slaný, podatelně MěÚ Slaný, Vlastivědném muzeu ve Slaném, Infocentru Slaný nebo zaslat na adresu odboru kultury MěÚ Slaný. Také je možné přihlášky předat při první přednášce.

Poplatek zůstává stejný, tedy 200,-- Kč a můžete ho uhradit v hotovosti v pokladně MěÚ Slaný, poštovní poukázkou nebo převodem na účet města Slaného. Je třeba opět dodržet variabilní symbol, aby mohla být platba identifikována.

Pokud by se chtěl přihlásit nový zájemce, je třeba, aby se nejprve dostavil do kanceláře odboru kultury MěÚ Slaný, neboť předpis jeho platby musí být nejdříve zadán do počítače. Nebo se může informovat na odboru kultury MěÚ Slaný u Aleny Urbanové, tel.: 312 511 274, e-mail: urbanova@meuslany.cz.

Snímky z prázdninového putování …

Za památkami a krásou (nejen) české krajiny se rozjede většina kolegyň a kolegů Slánské akademie volného času … uvítáme proto snímky z putování. Obdrželi jsme již fotografie Dáši Šmolíkové, která vyrazila k Týřovu … nejprve k rozhledně ve Velké Bukové … 24.7. doplněny snímky Vladimíra Přibyla z putování po jižních Čechách … pozdrav kolegy Jana Rybáře z 26.7. … přátelé, letošní léto jsem na cestách téměř permanentně. Posílám pár fotek z Kutné Hory (výstavu Europa Jagellonica mohu všem vřele doporučit) a z okolí Pernštejna …  fotografie naleznete v galerii slánské akademie … těšíme se na další …(Vladimír Přibyl)

Památky Plzeňska II. - putování s Dr. Irenou Bukačovou

V sobotu 23. června jsme se již podruhé vydali na putování za památkami do západních Čech. Stejně jako minulém roce se role zasvěcené průvodkyně ochotně ujala PhDr. Irena Bukačová, ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, která nás tentokrát provedla Manětínem a jeho okolím.
První zastávkou na naší cestě se stalo městečko Manětín, jehož prohlídku jsme započali na zdejším hřbitově, kde se vedle klasicistně přestavěné kaple sv. Josefa nachází barokní kostel sv. Barbory ze 17. století. Interiér stavby (dílo architekta J. B. Matheye) je vyzdoben pracemi manětínských malířů a sochařů. Nacházely se zde i obrazy Petra Brandla – Smrt sv. Václava a Smrt sv. Isidora, které jsou v současné době vystaveny v muzeu v Mariánské Týnici, do kostela se „vrátí“ až po jeho rekonstrukci. Po prohlídce tohoto svatostánku naše kroky směřovaly do farního chrámu sv. Jan Křtitele, který uchovává také několik Brandlových děl, z nichž vyniká slavný Křest Páně z r. 1717 na hlavním oltáři. Dalším cílem naší pochůzky Manětínem se stal zámek Lažanských, v kterém jsme navštívili jeho francouzskou zahradu. Před zámeckým komplexem se nachází bohatá sochařská výzdoba, kterou tvoří jednak sousoší Nejsvětější Trojice a dále pak alegorie čtyř obecných a tří křesťanských ctností (Spravedlivost, Síla, Víra, Láska, Naděje, Opatrnost a Moudrost). Po jejich zhlédnutí jsme se vydali nazpátek ke hřbitovu po tzv. Vysoké cestě, která je po obou stranách lemována řadou barokních soch světců, z nichž po výtvarné stránce vynikají sv. Šebestián, Bolestná Matka Boží, Ecce Homo a sv. Ludmila.

Publikace Dr. Bukačové o manětínském kostele

Z Manětína jsme se vydali přes Rabštejn nad Střelou do vsi Ostrovec, kde se právě konala pouť. Naše průvodkyně zde měla přednášku o památkách tohoto regionu ve zdejším zničeném barokním kostele sv. Jana Křtitele. Místní obyvatelé se svými německými přáteli se s pomocí různých dotací snaží tuto svatyni zachránit a uvést do původního stavu. Je to však práce ještě na několik let, ale plody jejich snažení jsou již patrné. Lze jim proto jen přát, aby byli ve snaze získat další finanční prostředky nadále úspěšní a jejich kostel zase skvěl v bývalé kráse, podobně jako se to podařilo v případě Mariánské Týnice.
Další zastávkou našeho putování se stal barokní hospodářský dvůr Kalec, který byl postavený dle návrhu Jana Blažeje Santiniho – Aichla pro cisterciácký klášter v Plasech. Navázali jsme tak na minulé putování po Santiniho stavbách na Kralovicku (dvůr Hubenov).
Vyvrcholením naší exkurze po Manětínsku byla návštěva známého románského tribunového kostela sv. Mikuláše v Potvorově ze 13. století. Díky laskavosti jednoho z členů Občanského sdružení pro románský kostel v Potvorově jsme si mohli prohlédnout interiér této velmi cenné stavby a uvidět v apsidě zbytky románských a gotických nástěnných maleb.
Na závěr jen nutno poděkovat PhDr. Ireně Bukačové za zasvěcený výklad o památkách tohoto koutu Plzeňska a za darované publikace o něm. Těšíme se, že se s ní možná znovu setkáme na dalších toulkách Slánské akademie volného času tímto krajem.
Toutoto exkurzí jsme ukončili již 6. ročník Slánské akademie volného času. (Pavel Zděnovec)
Snímky z putování naleznete v galerii slánské akademie

Další setkání s ruskou literaturou – sobota 26. května 2012

Dr. Hanuš Nykl ve Slaném

Poslední přednáška VI. ročníku Slánské akademie volného času byla věnována ruské literatuře. Tentokrát Mgr. Hanuš Nykl, Ph.D. ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR nás seznámil se životem a dílem spisovatele Ivana Alexandreviče Gončarova.
Ten se r.1812 narodil v Simbirsku ( později Uljanovsku ) v ruském Povolží. Jako syn bohatého kupce měl po absolvování obdoby naší Obchodní akademie pokračovat v otcových šlépějích, ale on se rozhodl studovat filologii na univerzitě v Moskvě a poté většinu života strávil ve státní službě. Nejprve jako cizojazyční korespondent ministerstva financí, což mu umožnilo podniknout na lodi Pallada cestu kolem světa, a později jako vrchní cenzor osvěty, jehož zásluhou mohla vyjít úplná díla Puškina, Lermontova a Turgeněva. Jelikož se nehodlal literaturou živit, jeho díla vznikala v době jeho volného času a jejich zrod proto mimo jiné trval několik let. To je také jedním z důvodů, že vedle menších děl jako jsou např. časopisecké črty z cesty kolem světa Fregata Pallada (vydávané v letech 1855 -1857 ) nebo Sluhové starých časů , tvoří jeho literární odkaz „pouze“ tři romány a to Všední příběh ( 1847 ) - román deziluze, Oblomov (1859) – jeho nejznámější práce, jenž dala světu pojem oblomovština ( hlavní hrdina patří  k typu zbytečného člověka, jenž byl v ruské literatuře 19.století hojně zastoupen ) a Strž (1869) – jenž vyzněla jako odsudek nihilismu a byla proto tehdejší literární kritikou strhána. Významný podíl na vzniku Oblomova měl spisovatelův pobyt v Mariánských Lázních, což lze brát jako malý příspěvek českých zemích ruské literatuře. Od r.1867 je Gončarev ve výslužbě, takže měl na psaní dostatek času, avšak po odmítnutí Strže, již významnější literární dílo nevzniká a spisovatel upnul zčásti svůj tvůrčí potenciál na obhajobu posledního románu. Jeden z nejklasičtějších ruských klasiků umírá jako starý mládenec r.1891 v Petrohradě.
Na závěr je nutno poděkovat přednášejícímu za příjemné chvíle společně strávené nad ruskou klasikou, především za inspirujícíalternativní výklad některých děl, který se liší od toho, který známe ze školních lavic …  a tak se těšíme na další shledání s Dr. Hanušm Nyklem ve Slánské akademii, třeba i nad knihou, jejíž rukopis právě dokončuje … kniha o ruské kultuře a duchovním životě na Rusi by měla vyjít v ediční řadě Russia Altera v nakladatelství Pavla Mevarta na podzim tohoto roku …(Pavel Zděnovec)

Putování za zvukem starých varhan – 5. 5. 2012

Kostel v Kvílicích při putování za varhanami, snímek J. Jaroch

Do programu tohoto semestru bylo zařazeno Putování za varhanami, které je jinak součástí varhanního festivalu Varhany znějící 2012. Slaný – Peruc – Zlonice. Někteří z nás se tak v sobotu 5. května vydali na cestu po starobylých varhanách do okolí Slaného. Naše prvé kroky následovaly do kostela farního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Pozdni. Tento novobarokní svatostánek z roku 1854, dílo stavitele Václava Štraybla z Vraného je zařízen barokním inventářem, který pochází z pražských chrámů ( hlavní oltář přímo z katedrály sv. Víta – kaple Kinských ). Druhým navštívením místem byly Kvilice, kde r 1886 hrabě Jindřich Jaroslav Clam-Martinic nechal postavit v novorománském stylu kostel sv.Víta, jenž nahradil jinde v obci stojící starý kostelík stejného zasvěcení, jenž zanikl po zásahu bleskem. Jeho nástupce, jenž se mohl pyšnit obrazy od Ferdinanda Velce, byl v posledních letech bohužel mnohokrát vykraden. Poté následoval chutný oběd v pivovaru Antoš ve Slaném. Podobný osud v podobě nájezdů lupičů potkal také filiální kostel sv. Jiří v Libušíně, jenž má zajímavý raně gotický presbytář patrně z 13. století, který byl prvním zastavením odpolední části našeho putování. Závěr pak patřil barokní jezuitské rezidenci a kostelu sv. Víta v Tuchoměřicích, na jehož vzniku se podílel architekt italského původu Giovanni Domenico Orsi. Iluzivní malovaná oltářní architektura je dílem malíře Josefa Kramolína ( 1768). Na každé naší zastávce nás po úvodním slovu zástupce vedoucího odboru kultury Měu Slaný Iva Horňáka, jenž je duší tohoto projektu, seznámil varhaník Pavel Černý s jednotlivými varhanami a podle možností daných jejich technickým stavem na nich vždy zahrál několik skladeb. Nakonec je nutno poděkovat celému organizačnímu týmu Putovaní za příjemně strávený den, za grafický list, jenž nám tuto akci bude připomínat a těšit se na to, že snad zase za dva roky vydáme po stopách varhanářů a varhaníků, jejichž umění stojí za to, aby bylo obdivováno. O putování za varhanami více zde. ( Pavel Zděnovec)

S prof. Tomášem Durdíkem o hradu Džbán

prof. Tomáš Durdík o hradu Džbán ve Slaném, foto Jiří Horský

V sobotu 28.dubna se uskutečnila další z řady přednášek věnovaná naší hradní architektuře. Tentokrát nás prof. PhDr. Tomáš Durdík DrSc seznámil s nedalekou zříceninou hradu Džbán, která se nachází v rakovnickém okresu. O tomto královském hradě historické prameny mlčí, hrad záhy po svém založení v 13. století zanikl. V prvé části svého vystoupení se přednášející zaměřil na tři okruhy – za prvé upozornil na všechny historické zprávy související s lokalitou Džbánu, poté se zaměřil na obrazovou ikonografii hradu od (F. A. Heber, Josef Šembera a Josefa Liebscher) a pak na to, co o něm ve svých dílech shromáždili předchozí badatelé (August Sedláček, František Cechner a Ing Dobroslava Menclová ). Druhá část se věnovala archeologickému průzkumu a fotodokumentaci zanikající památky, kterou provádí prof. Tomáš Durdík od roku 1974. Snaha o její zmapování a zachování pro budoucí generace však naráží jednak na činnost tzv. hledačů pokladů – divokých archeologů, kteří neodbornými výkopy ještě více zhoršují stav hradu, tak na nedostatek financí pro jeho další výzkum (otázka kaple) a údržbu. Po virtuální prohlídce zříceniny prostřednictvím promítaných fotografii jsme mohli spatřit hmotovou rekonstrukci hradu. Na závěr naznačil prof. Durdík místo, které zaujímá hrad Džbán ve vývoji hradní architektury u nás, a to jako ukázky spojení typu francouzského kastelu a hradu s obvodovou zástavbou. Zájemcům, kteří se chtějí dozvědět o hradu Džbán více, doporučuejme publikaci, kterou prof. Tomáš Durdík napsal pro Společnost přátel starožitností.
V galerii pak připojujeme snímky současné podoby hradu Džbán, a to jako pozvánku a inspiraci k putování, návštěva Džbánu a okolní krajiny určitě stojí zato. (Pavel Zděnovec)

Píšu to při světle nočním

V sobotu 14.dubna se uskutečnila v tomto semestru prvá přednáška věnovaná literatuře. Zavítal mezi nás nový přednášející mladý literární historik Mgr. Luděk Korbel, který nás seznámil s životy a tvorbou několika spisovatelů, patřící těm jejichž osudy poznamenal komunistický režim. Starší předválečnou generaci zastoupil básník a prozaik Jakub Deml, který jako kněz zažil persekuci katolické církve v 50.letech. Vyslechli jsme ukázky z jeho vydané korespondence „Píšu to při světle nočním“ a knihy Podzimní sen. Z literátů druhé poloviny 20.st., kteří byli poznamenáni událostmi r.1968 a následné normalizace, byli vybráni vedle Josefa Škvoreckého dnes veřejnosti méně známí autoři Josef Jedlička, Karel Michal, Viola Fischerová a Jan Zábrana. Josef Jedlička, jenž debutoval autobiografickou novelou Kde život náš je v půli odehrávající se v severních Čechách – Litvínově, po srpnových událostech emigroval do západního Německa, kde působil v Mnichově jako redaktor Svobodné Evropy. Jeho přítel Karel Michal, který mimo jiné byl autorem scénářům k filmům Bílá paní a Čest a sláva, našel exil v švýcarské Basileji, avšak s tím, že musel opustit rodnou zemi, se do konce života nevyrovnal. Básnířka Viola Fisherová, která byla manželkou obou spisovatelů, se dožila sametové revoluce a vrátila zpět do Čech, kde vydala ještě několik knih. Oproti tomu básník a překladatel Jan Zábrana, jehož zásluhou se mohli seznámit zdejší čtenáři z díly významných anglických, amerických a ruských autorů, žil do své smrti v normalizačním Československu. Měli jsme možnost slyšet útržky z jeho korespondence s Josefem Škvoreckým a vidět kousek z dokumentu Jistota nejhoršího, kde herec Vladimír Dlouhý četl z jeho deníků. Přednášku ukončilo promítnutí několika ukázek z filmu Čest a sláva, který na festivalu v Benátkách r.1969 získal cenu za nejlepší zahraniční film.
Za pár dní odjíždí Luděk Korbel na rok do Chorvatska, aby tam vyučoval naše krajany mateřekému jazyku. Z auditoria kolegů a kolegyň bylo v sobotu vysloveno přání, aby po roce přišel zase mezi nás. Návštěva byla přislíbena, a tak se těšíme! Snímky z tohoto pozoruhodného setkání  v galerii.
( Pavel Zděnovec )

Archeologické doklady lovu na českých hradech / Žerotín a Chvatěruby

Další přednáška prof. PhDr. Tomáše Durdíka DrSc. v sobotu 17. 3. 2012 byla věnována opět českým hradům. Oproti minulým však byla tvořena dvěma samostatnými bloky. Prvý byl věnován tomu, co nám archeologie může říci o jedné s nejrozšířenějších zálib šlechtických obyvatel českých hradů, a to lovu. Nejprve jsme byli seznámeni s vyobrazením loveckých scén na středověkých  kachlích. Poté jsme se dozvěděli o tom, že zvěřina nebyla zastoupena na jídelníčku hradní kuchyně v takové míře, jak bychom si asi představovali. Co se týká archeologických nálezů dokládající lov, stojí odborníci před dvěma problémy, jednak předměty použité k lovu měli většinou i další využití, takže v konkrétních případech nelze s jistotou prohlásit, že skutečně sloužili jako lovecké náčiní, nebo se z nich zachovala pouze torza v podobě částí, jež nepodlehla přirozené zkáze, u kterých je po staletích v zemi problém určit k čemu vlastně sloužila. Závěr sloužil tzv.“loveckým“ hradům. Jelikož hrad byl ve své podstatě polyfunkčním objektem, nelze takovéto jednostranné označení ve většině případů přijmout. Výjimku však tvořil v křivoklátských lesech ukrytý hrádek Jenčov. Dalším představeným hradem, jenž však nesloužil jen loveckým účelům, byl ten, jež v přestavěné podobě dnes známe jako Místodržitelský letohrádek v bývalé královské oboře v Praze ve Stromovce. Závěr pak patřil objektu v prostorách hradu Točník, o němž odborníci domnívají, že mohl před vznikem hradního komplexu sloužit jako taková „ lovecká chata“. 

Po přestávce pak následoval druhý blok věnován dvěma památkám, které se nacházejí poměrně nedaleko Slaného a to zbytkům hradů v Žerotíně u Panského Týnce a ve Chvatěrubech u Kralup nad Vltavou. V prvém případě jsou zachovány pouze části zdi hradního paláce, sklepy a příkopy, v druhém se toho mimo jiné proto, že byl částečně přestavěn na barokní zámek, dochovalo více. Jak jsme se dozvěděli, objekt je v dobrých rukách a probíhá na něm postupná rekonstrukce. Představené hrady se mohou pro někoho stát cílem výletu v nadcházejícím jarním období. Několik fotografií ze setkání v galerii  … (Pavel Zděnovec)

Pozdravy ze Smečna … od prof. Antonína Leopolda

prof. Antonín Leopold ve Smečně, 28. 2. 2012

 Před několika dny jsem navštívil ve Smečně dlouholetého profesora slánského gymnázia Antonína Leopolda (*1927), který se velice živě zajímá o dění ve slánské akademii; říká, že je našim externím posluchačem. Při společném setkání jsme mluvili zejména o památkách na Slánsku a ve Slaném; jeho srdci je stále velice blízký slánský františkánský klášter, tedy v době, kdy ještě byl "františkánský". Stále se vrací k setkání s P. Inocencem Kubíčkem ofm (†1993), který přijel do Slaného po roce 1989 s dalšími františkány … Společně tehdy procházeli klášter a nakonec se zastavili na řádovém hřbitůvku, který byl zanedbán tak, že je tráva přerůstala … P. I. Kubíček se zde modlil za své zesnulé slánské bratry, bylo to hluboké a zároveň dojemné  … Poté vzpomínal Lužecké kvarteto, na stolku měl bibliofilsky zpracované vzpomínky Jaroslava Krušiny … Ladislav Čepelák, Lužecké kvarteto a události související (2011). Takže se náš rozhovor stočil na vynikajícího a dodnes ne zcela doceněného grafika Ladislava Čepeláka, na jeho přítele Jiřího Corvina a samotné Lužecké kvarteto. Člověk si najednou uvědomil, jak tato zdánlivě nedávná historie zasáhla celý tento kraj a jeho kulturu … že právě v kontextu s dílem Ladislava Čepeláka byla zachycené to, co Slánsko dělá Slánskem, jakási esence krajiny, v tomto případě navíc okořeněná hudbou, muzicírováním…  A prof. Antonín Leopold nejen, že byl u vzniku Lužeckého kvarteta, ale je stále jedinečným interpretem historie kultury let šedesátých minulého věku ve Slaném a okolí … Společně jsme si prohlíželi fotografie a on vzpomínal na setkávání s prof. V. V. Štechem … Listovali jsme bibliofilií Dr. Ivo Markvarta († 2005) o básníku Konstantinu Bieblovi, kterého si vážil, dílo básníka dobře znal … Slavětín často navštěvoval a stále obdivuje gotické nástěnné malby v tamním kostele (ostatně jeden z prvních cílů putování slánské akademie)… ale čas běžel a já plním přání prof. Antonína Leopolda, abych pozdravil přátele ze slánské akademie – je nás mnoho; rád tak činím a zároveň jsem jej ubezpečil, že na něj s vděčností stále myslíme a vzpomínáme … prof. Antonín Leopold letos oslaví své 85. narozeniny … (Vladimír Přibyl)

A. Leopold a režisér Karel Smyczek před budovou slánského gymnázia

Nepříjemné překvapení … expozice českého umění 19. století NG uzavřena

Josef Mánes, Červené paraplíčko

Kdo by si chtěl opět prohlédnout některá umělecká díla české malby 19. století z NG, vrátit se k některým památkám české malby (rodina Mánesů, Tkadlík, Purkyně), které jsme navštívili společně s dr. Blažíčkovou – Horovou, má smůlu, neboť dveře do kláštera sv. Jiří se 26. 2. zavřely. Obrazy jsou uloženy v depozitáři … Na webových stranách Národní galerie je uvedeno následující zdůvodnění … Pro stálou expozici českého umění 19. století využívala Národní galerie v Praze výstavní prostor v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, který si pronajímala od Správy Pražského hradu. Bohužel, v posledních letech se technický stav budovy, která prošla generální rekonstrukcí naposledy v 70. letech minulého století, zhoršil natolik, že již není nadále možné vystavovat v ní umělecká díla ze sbírek Národní galerie v Praze. Vzhledem ke klimatickým podmínkám hrozilo zejména v případě maleb jejich nevratné poškození. Proto Národní galerie v Praze po dohodě se Správou Pražského hradu dne 26. února 2012 tuto expozici definitivně uzavřela a díla přemístila do klimatizovaných depozitářů. Návrh na nové umístění stálé expozice umění v Čechách v 19. století Národní galerie v Praze zveřejní spolu s připravovanou celkovou koncepcí stálých expozic. Do otevření nové stálé expozice bude umělecká díla z tohoto fondu systematicky využívat v rámci svého výstavního programu …

Takže budeme netrpělivě očekávat, kdy nová stálá expozice umění 19. věku bude otevřena. A můžeme konstatovat, že jsme měli svým způsobem ve slánské akademii štěstí, když jsme se v rámci čtyř setkání s dr. Blažíčkovou – Horovou mohli poměrně podrobně a důvěrně seznámit s touto důležitou etapou české výtvarné kultury.

A pro kolegy a kolegyně ze slánské akademie, kteří pravidelně navštěvovali expozici Národní galerie, ještě jedna nepříznivá zpráva … pokud si koupili dárkovou celoroční vstupenku pro dvě osoby a uplynula jim již roční lhůta, a chtěli by si koupit novou, není to zatím možné, neboť osud těchto vstupenek je nejasný; zatím prý vedení galerie o této věci jedná … ve vstupních pokladnách nejsou k dispozici … Ale dle sdělení tiskové mluvčí budou údajně ještě výhodnější … až budou …

V galerii přinášíme alespoň 100 historických fotografií ze čtyř putování slánské akademie za českým uměním 19. století s dr. Blažíčkovou – Horovou, byla to jedinečná setkání, děkujeme  …  (Vladimír Přibyl)

Před díly Julia Mařáka

Pozvání do Litoměřic

První exkurze Slánské akademie volného času vedla do Litoměřic, do Severočeské galerie výtvarného umění (1. 11. 2011, společně s P. Janem Nep. Jiřištěm). Nyní je možné na toto putování individuálně navázat a rozšířit si povědomí o gotické malbě, a to na výstavě Gotická desková malba v severozápadních Čechách v letech 1340 – 1550, která ve shora uvedené galerii potrvá až do 10. 5. 2012. Spatříme zde díla ikonograficky zajímavá – např. oltář z Duban (1460) s Pannou Marií před hořícím keřem (připomínka stálého panenství Panny Marie) nebo překrásný oltář z Jeníkova, na kterém ve scéně Zvěstování bájný jednorožec symbolizuje Krista. Na přehlídce se připomíná vliv grafických listů (Martin Schongauer, Lucas Cranach st.) na vznik jednotlivých kompozic i detailů vystavených deskových obrazů, zejména v cyklu s pašijovými náměty z roudnického kostela Narození Panny Marie od saského malíře Hanse Hesse. Jsou zde vystaveny i neznámé deskové obrazy z litoměřického biskupství (sv. Jan na ostrově Patmos). Někteří autoři deskových obrazů patrně spolupracovali s řezbáři, kteří pak patrně působili i na Slánsku (Mistr doksanské archy, okruh  – oltář v Ledcích, oltář v zámecké kapli ve Smečně). I v tomto ohledu zajímavé setkání, když si uvědomíme, že se na Slánsku zachovala z té doby pouze oltářní křídla z Paršenku a Knovíze … viz stručný průvodce po starém umění našeho regionu. Nenechte si ujít tuto pozoruhodnou výstavu, když se navíc ve stálé expozici opět setkáte s Mistrem Litoměřického oltáře. (Vladimír Přibyl)

V Praze … františkáni u Panny Marie Sněžné

V sobotu 18.února se uskutečnila první letošní exkurze Slánské akademie. Jejím cílem byla návštěva františkánského konventu u chrámu Panny Marie Sněžné v Praze. Příznivé počasí přispělo k tomu, že jsme se v hojném počtu sešli před konventním kostelem, kde jsme se setkali s našimi průvodci P. Klaretem Antonínem Dabrowskim OFM., farářem od P. M. Sněžné, a Janem Kašparem, knihovníkem františkánské provincie. První naše kroky vedli do refektáře, kde po úvodním slovu Vladímíra Přibyla o pohnutých dějinách těchto míst nás Jan Kašpar podrobně seznámil s osudy zdejší františkánské knihovny. Přitom zmínil také osobnost významného řádového teologa a filosofa 17.století Bernarda Sanniga, který pobýval též nějaký čas v slánském klášteře. Poté následovala prohlídka dalších klášterních prostor (ambitů, rajského dvora ). Načež jsme se přes sakristii dostali do kostela. Nejprve jsme si prohlédli veřejně nepřístupný prostor za hlavním oltářem, kde se při bohoslužbách shromažďují k modlitbě zdejší bratři. Zde nás zaujal deponovaný oltář z Loretánské kaple kláštera v Hájku. Poté co jsme prošli hlavním oltářem a předestřel se nám pohled na celý interier chrámu, jsme si vyslechli z úst P. Dabrowského osobitý výklad o ikonografii jednotlivých oltářích (po celou dobu exkurze jsme zaslechli od něho řadu případných bonmotů - o hodinách a františkánech pod stolem, ukradeném víně …). Další zastávkou naší prohlídky byla kaple sv. Michala, kde pod oltářem sv. Petra z Alkantary jsou pochována těla 14 mučedníků od P. M. Sněžné; proces o jejich blahoslavení se nyní ve Vatikánu uzavírá. Závěr naší exkurze pak patřil prohlídce františkánské knihovny, kde nám Jan Kašpar ukázal některé zajímavé exempláře této bohaté sbírky. Jako další pojítko mezi tímto klášterem a naším městem pak můžeme najít v osobě  řezbáře fr. Eligia Čečrdleho (pozn. podle řádového nekrologia  fr. Eligius Čečrdle zemřel ve Voticích 9. 6. 1816), jenž vyhotovil pro zdejší knihovnu ozdobné pozdně barokní regály, jelikož místem jeho vstupu do řádu bylo právě Slaný. Návštěva knihovního sálu byla tečkou na této zástavce při putování za františkány a lze se snad těšit na další cestu za místy spojenými s tímto řádem. (Pavel Zděnovec)
Snímky z putování zde

Sobota 18. února 2012 – Návštěva františkánského konventu u kostela Panny Marie Sněžné v Praze

Sraz účastníků exkurze do františkánského kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze – sobota 18. 2. v 10.15 před klášterním kostelem (Jungmannovo náměstí, Praha – Nové Město). Průvodci nám budou fr. Kapistrán Tomáš Gajdoš ofm a knihovník františkánské provincie Jan Kašpar. Měli bychom navštívit konventní kostel, knihovnu, refektář a ambity; a to včetně místa, kde jsou uloženy ostatky 14 mučedníků od Panny Marie Sněžné. Navážeme tak na minulé exkurze ve františkánských konventech (Votice, Kadaň a Bechyně)

O svatojánských památkách na Slánsku v sobotu 4. února

První setkání bude věnováno opět památkám regionu. Ve volném cyklu Bohemia sancta, po přednáškách o sv. Václavovi (prof. Jan Royt), sv. Prokopovi (Mgr. Pavel Heřmánek), naváže PhDr. Vladimír Přibyl příspěvkem o svatém Janu Nepomuckém. Tématem však nebude celkový pohled život zemského patrona, ten si zájemce najde třeba pozoruhodné knize prof. Víta Vlnase (Jan Nepomucký, česká legenda, 1993), účastníci setkání se seznámí se svatojánskými památkami v regionu. V časové ose to bude nejprve ve Smečně, poté budou následovat starobylé svatojánské památky ve Zlonicích (barokní kalich), Hospozínku  (kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1711), Kobylníkách a Kladně. Zastavíme se také u zajímavého obrazu v kostele sv. Gotharda ve Slaném, Zlonicích a Kmetiněvsi. První letošní setkání proběhne v sobotu 4. 2. 2012 od 9 hodin, a to tradičně v bývalém hotelu Grand, salónek 2 patro.    

Slánská akademie volného času - jaro 2012

V současné době sestavujeme harmonogram přednášek jarního semestru 6. ročníku Slánské akademie volného času. Opět se setkáme s prof. PhDr. Tomášem Durdíkem, DrSc. (Archeologický ústav AV ČR) a pohovoříme a ohradní architektuře, přivítáme opět Mgr. Hanuše Nykla, Ph.D. (Slovanský ústav AV ČR), se kterým otevřeme další kapitolu o ruské literatuře, ta bude věnována Ivanu Alexandroviči Gončarovovi.

• První setkání bude věnováno památkám Slánska.
Ve volném cyklu Bohemia sancta, po přednáškách o sv. Václavovi (prof. Jan Royt), sv. Prokopovi (Mgr. Pavel Heřmánek), naváže PhDr. Vladimír Přibyl příspěvkem o svatém Janu Nepomuckém – Svatojánské putování po Slánsku v sobotu 4. 2. 2012.

• Rádi bychom na akademii představili i nové mladé tváře, letos to bude Mgr. Luděk Korbel s přednáškou Druhá tvář poválečné literatury.

• Letošní jarní exkurze za památkami bude mířit opět na sever Plzeňska, za barokem J. B. Santiniho. Putování připravujeme, tak jako loni, s ředitelkou Muzea v Mariánské Týnici PhDr. Irenou Bukačovou.   

• Přihlášky na jarní semestr je třeba doručit a úhradu poplatku za semestr provést do 3. února 2012. Přihlášky s kopií potvrzení o zaplacení můžete odevzdat v kanceláři odboru kultury MěÚ Slaný, podatelně MěÚ Slaný, Vlastivědném muzeu ve Slaném, Infocentru Slaný nebo zaslat na níže uvedenou adresu. Také je možné přihlášky předat při první přednášce.

•Poplatek zůstává stejný, tedy 200,-- Kč a můžete ho uhradit v hotovosti v pokladně MěÚ Slaný, přiloženou poštovní poukázkou nebo převodem na účet města Slaného. Je třeba opět dodržet variabilní symbol, aby mohla být platba identifikována.

• Pokud by měl někdo zájem se do slánské akademie nově přihlásit, je třeba, aby se nejprve dostavil do kanceláře odboru kultury MěÚ Slaný, neboť předpis jeho platby musí být nejdříve zadán do počítače.

• Další informace Alena Urbanová, Městský úřad Slaný – odbor kultury; tel. 312511274 / urbanova@meuslany.cz.

•Přihláška ke stažení ve formátu PDf zde

 

Výstava bulharských ikon v Praze …

Do 31. ledna 2012 probíhá v Rožmberském paláci na Pražském hradě výstava Klenoty bulharských ikon XV. – XIX. století z Městské galerie výtvarného umění v Plovdivu. Vynikající výstava tak může navázat na kolekci ruských ikon, kterou bylo možné spatřit do konce roku ve slánském muzeu; posluchači akademie ji navštívili společně s Dr. Hanušem Nyklem. Osobně mě zaujaly svátkové ikony z  ikonostasu z kostela sv. Jana Mořského (Nesebr), tematicky nesmírně zajímavá Jeruzalémská deska a ikonograficky pozoruhodná Bohorodička Trojručice, a to na několika příkladech; pak další Bohorodička Portarica (Ochránkyně bran) a ikona Ježíš Kristus Elkomenos (Zmučený, varianta „našeho“ Krista Trpitele). Pozoruhodné jsou i předměty užitého církevního umění, vedle prací zlatnických a stříbrnických (oklady ikon) zaujaly zejména památky zhotovené z perletě … Bohužel k pražské výstavě nebyl vydán žádný katalog a přehlídka je i tak trochu nedůstojně odstrčená, takže návštěvníků málo … škoda. I tak vřele doporučuji … Pro zájemce o umění ikon připomínám, že nakladatelství Refugium připravuje k vydání základní příručku … Egon Sendler, Ikona - obraz Neviditelného (Prvky teologie, estetiky a techniky) … (Př.)