15. prosince – s Hanušem Nyklem o ruské literatuře (6. část)

Mgr. Hanuš Nykl, Ph.D. o ruské literatuře ve Slaném

Závěr podzimního semestru VII. ročníku Slánské akademie volného času patřil ruské kultuře. I přes nepřízeň počasí k nám v sobotu 15.prosince 2012 přijel přední český rusista Mgr Hanuš Nykl, Ph.D. (Slovanský ústav AV ČR), aby nám vyprávěl o životě a díle A. S. Puškina a seznámil s vánoční ikonou Narození Páně (1405) od A. Rubljova z chrámu Zvěstování Bohorodičky z moskevského Kremlu. Prvá polovina sobotního dopoledne patřila zakladateli ruské klasické literatury, jehož dílo přesáhlo hranice Ruska. Narodil se na konci 18. století ve významné šlechtické rodině Puškinů, avšak po matce s trochou krve mouřenína, která jakoby předurčila jeho bouřlivý život. Již při studiu na prestižním lyceu v Carském Selu se projevil jeho literární talent, ale i jeho touha po svobodě, která ho vedla k proti carským postojům, jež mu působily celoživotní komplikace. Mezi jeho spolužáky patřili budoucí děkabristé a později jen jeho nepřítomnost v Moskvě způsobila, že se nepřidal k jejich povstání. Doba pobytu na škole je považována za počáteční období jeho tvorby, kdy jeho básně jsou ovlivněny francouzskou klasicistní poezií. Po krátkém pobytu v Petrohradě následuje vyhnanství do oblasti tzv. Nového Ruska, kde již tvoří svá díla jako Kavkazský zajatec nebo Cikáni v duchu romantismu. Začíná také pracovat na románu ve verších Evžen Oněgin, jehož hlavní mužský hrdina je ruskou obdobou anglického dandyho. V další fázi jeho životní poutě, kdy žije v Moskvě, na statku v Boldinu a později znovu definitivně v Petrohradě, se jeho práce vyznačují příklonem k realismu, z nichž lze připomenout např. Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina nebo historické drama Boris Godunov. V celém jeho díle se však objevují i pohádkové (Ruslan a Ludmila) nebo fantaskní (Piková dáma či Měděný jezdec) motivy. Puškin zemřel v r.1837 na následky zranění po souboji, jenž byl patrně vyvolán dvorskými intrikami, které měly poškodit pověst jeho manželky.
Druhá část přednášky pak patřila výtvarnému umění. Přednášející plynule přešel od literatury k vánočnímu tématu – ikoně Narození Páně. Úvodem vysvětlil proč Rusové slaví Vánoce později než my (rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem). Poté se již věnoval samotnému obrazu, jenž jakoby vyzařoval duch blížících se vánočních svátků. Nezbývá tedy již jen popřát všem krásné prožití nadcházejícího času, v následujícím roce mnoho štěstí a zdraví a doufat, že se všichni znovu sejdeme na přednáškách jarního běhu Slánské akademie. A pro ty, kdo ještě hledají hodnotný dárek pod stromeček tu mám tip od Hanuše Nykla, který doporučuje nový překlad Evžena Oněgina od Milana Dvořáka. (Pavel Zděnovec). Snímky ze setkání zde
Sobotní přednášky se i přes nepřízeň počasí (náledí) zúčastnilo 29 posluchačů.

Ing. arch. Petr Chotěbor – Bonifác Wolmut na Pražském hradě



Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. na Slánské akademii (1.12.12)

Obálka publikace o chrličích pražské katedrály

V mrazivém sobotním ránu (1. 12. 2012) se málokomu chtělo opustit své domovy, přesto se nás ve slánském kině sešlo hodně, abychom vyslechli přednášku Ing. Petra Chotěbora, CSc. ze Správy Pražského hradu o staviteli Bonifáci Wolmutovi. Tento dvorní architekt Ferdinanda I. se výrazně podílel na změně podoby Pražského hradu po velkém požáru r. 1541, přičemž se v jeho díle snoubila renesance s pozdní gotikou. Postupně jsme byli seznámeni se všemi jeho díly, která na Pražském hradě provedl. Nejprve zaujala dostavba druhého patra a střechy letohrádku Belveder. Následovala stavba hudební kruchty v chrámu sv. Víta a také změny provedené na požárem poničené věži. Téměř současně je zhotovena nová klenba Staré sněmovny a schodiště vedle Vladislavského sálu. Ve sněmovně vzniká tribuna nejvyššího písaře. Tehdy je také budována nová chodba spojující Starý královský palác s katedrálou, hrad se rozšiřuje o tzv. Nové nebo Ferdinandovo stavení a je také opravováno hradní opevnění. Poslední jeho velkou stavbou na hradě byla Míčovna (nebo také Velká míčovna) v Královské zahradě. Přednášející připomněl historii této památky, která byla na sklonku II. světové války těžce poškozena výbuchem dělostřeleckého granátu a v padesátých letech minulého století prošla rozsáhlou opravou, při které byla obnovena původní renesanční sgrafita na severní straně budovy, která je obrácená do Královské zahrady. Část z nich se také dočkala nové restaurace. Vedle staveb na Pražském hradě se Bonifác Wolmut podílel na dalších projektech, z nichž lze připomenout dostavbu chrámu sv. Štepána ve Vídni, účast na stavbě letohrádku Hvězda v Praze na Bílé Hoře, jedna z mnoha přestaveb pražského Arcibiskupského paláce na Hradčanech a pravděpodobně projekt přestavby kostela sv. Petra a Petra v Kralovicích, jejž jsme měli možnost při jedné z našich exkurzí navštívit s PhDr. Irenou Bukačovou. Na závěr je nutno poděkovat Ing. Petru Chotěborovi, že i přes komplikace s dopravou k nám znovu po čase zavítal, a doufat, že se s ním znovu setkáme a budeme mít možnost poznávat další kapitoly dějin Pražského hradu. Zájemcům pak lze doporučit jeho novou knihu o chrličích Svatovítské katedrály, kterou vydala Správa Pražského hradu, takže snad příště i o chrličích, je na co se těšit. (Pavel Zděnovec)
Další snímky ze setkání zde