Sám název epochy nás pak odkazuje do sféry literatury především k poezii, v níž je za zlatý věk považována doba Puškinova a vše, co po ní přijde, již tedy musí mít hodnotu kovu méně ušlechtilého. Přelom 19. a 20. století, kdy se básně vrací do módy, je proto označen stříbrným věkem poezie.
V ní se přechodně vlády ujímá symbolismus a je ohlašován návrat romantismus, záhy však svůj vznik hlásí neoklasický akmeismus a závěr epochy poté patří avantgardě. K symbolismu se v Rusku přihlásili dvě generace spisovatelů. Starší tvořil například Valerij Brjusov, jenž vydal sborník Ruští symbolisté (ve skutečnosti neexistující symbolistická škola), Dmitrij Merežkovskij, autor trilogie Kristus a antikrist, a jeho manželka Zinaida Gippius. K mladší se hlásili Anna Achmatovová, V. Ivanov, Konstantin Balmont, Andrej Bělyj a Alexandr Blok. Achmatatovová je také spolu se svým manželem Nikolajem Gumiljovem zakladatelkou Cechu básníků, jehož členové se hlásili k akmeismu (řecky vrchol), jenž představoval opozici k symbolismu. Nejvýraznější postavou avantgardy byl poté Vladimír Majakovskij.
Stejně jako literatura tak i filozofie se nachází ve vrcholné formě. Symbolem doby se stává náboženský mystik a filozof Vladimir Solovjov. Dochází k nábožensko – filozofické revoluci, která je spojována se jmény Pavla Florenského a Sergeje Bulgakova. Ruská inteligence se sbližuje s duchovenstvem, jak výstižně vyjádřil na společném portrétu Florenského a Bulgakova Nesterov. V roce 1908 sborník Věchi (Milníky) varuje Rusko před novou revolucí.
Velký úspěch tehdy i v zahraničí měl ruský balet spojený se jménem Sergeje Ďagileva, vedoucím souboru Ruský balet, jenž hostoval především v Paříži.
Druhá polovina přednášky byla zaměřena na výtvarné umění. Největší pozornost byla věnována dílu Michaila Nesterova, který svoji tvorbu zaměřil na různé aspekty duchovního života. Naši pozornost zaujali především obrazy zobrazující legendární činy sv. Sergeje Radoněžského. Poté jsme se mohli seznámit s reprodukcemi děl i dalších malířů této epochy – V. Polenova, jehož Řeka v slunci je součástí sbírky Vlastivědného muzea ve Slaném, K. Korovina (Portrét F. I. Šaljapina), V. Musatova, S. Sudejkina a představitele avantgardy K. Maleviče. Závěr jako obvykle patřil ruským ikonám. Nedávno se slavili pravoslavné Velikonoce a tak jsme byli seznámeni s typem ikon k nim se vztahujícím, jež zobrazují sestoupení vzkříšeného Krista do pekel.
Než jsme se s Mgr. Hanušem Nyklem rozloučili, doporučil nám ještě dvě knihy k tématu této přednášky. Jsou to antologie sestavené Jiřím Honzíkem Ústa slunce - básnici ruského akmeismu (nakl. Odeon, 1985) a Zlato v azuru (nakl. Odeon, 1980) - Antologie představuje básníky ruského symbolismu. (I. F. Anněnskij, K. D. Balmont, J. K. Baltrušaitis, A. Bělyj, A. A. Blok, V. J. Brjusov, Z. N. Gippiusová, S. M. Goroděckij, V. I. Ivanov, M. A. Kuzmin, D. S. Merežkovskij, F.Sologub, V. S. Solovjov, M. A. Vološin), kteří tvůrčím způsobem zasáhli do vývoje verše. Nezbývá nám tedy než si je někde vypůjčit a těšit se, že se snad na podzim s přednášejícím znovu setkáme a dozvíme se další zajímavosti o ruské kultuře. ( Pavel Zděnovec)
Několik snímků ze setkání zde
