Petr Chotěbor – K sochařské výzdobě svatovítské katedrály

 V sobotu 9. března 2013 jsme měli možnost znovu mezi námi přivítat Ing. arch. Petra Chotěbora,CSc., který si připravil přednášku o sochařské výzdobě pražské svatovítské katedrály. Úvodní blok byl věnován chrličům, o kterých pan architekt připravil malou výstavu v Ústavu šlechtičen na Pražském hradě, k výstavě byl vydán také katalog. Těchto kamenných nestvůr, pitvorných lidských nebo zvířecích figur je na katedrále 133, z nichž většina pochází z 19. Století, a to jednak z Krannerovy opravy v 60. letech a následné Mockerovy dostavby chrámu. Výjimečně se i zachovaly na svých místech chrliče z doby stavby katedrály za Petra Parléře. Mnohé z nich dosud slouží svému účelu, některé však mají pouze dekorativní funkci. Dále byla věnována pozornost tomu, jak vlastně funguje odvod dešťové vody ze střech katedrál, zde vedle sv. Víta byl uváděn příklad kostelů v Řezně a Cáchách (ještě původní středověké chrliče). Zmíněno bylo také užití chrličů, a to jako jednoho ze symbolů gotické architektury na dílech středověkých umělců, jako je např. svatovítské pastoforium ve svatováclavské kapli. Tento blok byl pak ukončen představeným jednotlivých svatovítských chrličů, které jsou svébytnými sochařskými výtvory lidské fantazie, jež upomínají na svět démonů a monster, avšak také vtipně glosují dobu svého vzniku (připomínka prusko – rakouské války v roce 1866). Po krátké pauze začal druhý blok, který byl věnován méně známé sochařské výzdobě katedrály, která je většinou zraku jejích návštěvníků skryta a i odborník se k ní dostane pouze v případě nějaké opravy chrámu, kdy je přístupna pouze s pomocí lešení. Jedná se třeba o různé druhy konzol, jenž velice kvalifikovaný kameník upravil do podoby groteskních masek se zvířecími nebo rostlinnými rysy, které své místo nacházejí jak na vnější, tak i vnitřní výzdobě chrámu. Závěrečný blok pak byl věnován tomu, kde nacházeli svou inspiraci ti, kdo se podíleli na podobných sochařských dílech při dostavbě chrámu v 19. a na počátku 20. století. Vzorem byla přímo středověká část této stavby a um jejích tvůrců. Novodobá část se tak v detailech stala do určité míry kopii té staré. Na závěr je nutno poděkovat za tento nezvyklý pohled na svatovítskou katedrálu a doufat, že se k ní v budoucnu s architektem Petrem Chotěborem ze Správy Pražského hradu znovu vrátíme. Pár snímků ze setkání zde

Ing. Petr Chotěbor přednáší ve Slaném o sochařské výzdobě pražské katedrály

sobota 2. března – Dr. Zlata Černá – Umění staré Číny ( II.)

Plakát slánské výstavy z roku 1935

V sobotu 2. března 2013 započal jarní semestr VII. ročníku Slánské akademie další přednáškou naší přední sinoložky Dr. Zlaty Černé o čínském umění (sešlo se 61 posluchačů). Nejprve se krátce zmínila o významném sinologovi Vojtěchu Chytilovi a sběrateli čínského umění, malíři Ludvíku Kubovi, o kterých v souvislosti s výstavou Čína ve Slaném v r. 1935 psali v letošní březnové Slánské radnici Vladimír Přibyl s Olgou Černušákovou (i pro Dr. Michaelu Pejčochovou, která se soustavně zabývá osudy Vojtěcha Chytila, byla tato slánská významná výstava neznámá).
Poté se vrátila k obecnému úvodu do problematiky čínské kultury, která je hluboce spojena s náboženskými a filosofickými představami, z nichž některé jsou staré tisíce let. Prvá část přednášky byla věnována uctívání světových stran (zprvu čtyř, později pěti - střed) a pěti základních prvků – dřeva, ohně, kovu, vody a země. Poté naznačila princip působení dvou složek jin a jang, které jsou sice protikladné, ale zároveň vzájemně spojené; setkáváme se s nimi také v tradičním čínském lékařství. Tato část jejího vyprávění pak byla zakončena stručným přiblížením Knihy proměn I-ťing , která byla také již několikrát přeložena do českého jazyka (v auditoriu koloval překlad z nakladatelství Portál, 2003). Po krátké přestávce se přednášející věnovala čínskému kalendáři, svátkům a zejména zvěrokruhu (symbolická zvířata – myš, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes a prase). Připomněla také, že letos začal nový rok v Číně 10. února, který je ve znamení Hada. Všichni jsme si vědomi toho, že toto setkání je pouhým obecným úvodem k čínské kultuře, jak upzornila přednášející, dnes je k dispozici poměrně rozsáhlá studijní literatura o čínské kultuře (je z čeho studovat!), v tomto smyslu doporučila sledovat stránky Česko – čínské společnosti. Na závěr je nutno poděkovat Dr. Zlatě Černé za další poutavé setkání nad čínským uměním a kulturou; všichni se již těšíme na další. (Pavel Zděnovec )

Dr. Zlata Černá na letošní valné hromadě Česko - čínské společnosti (převzato z webu společnosti)

Dr. Zlata Černá (* 1932), v roce 1957 úspěšně zakončila studium sinologie a dějin Dálného východu (UK Praha), přičemž se zaměřila hlavně na studium klasické čínštiny, především poezie a estetiky. Pracovala v orientálním oddělení Národní galerie a poté v Orientálním ústavu. Později učila klasickou a moderní čínštinu na Jazykové škole v Praze a v letech 1977 až 2005 působila v Náprstkově muzeu, oddělení Národního muzea jako kurátorka čínské, vietnamské a lámaistické sbírky. Až po roce 1989 jí bylo umožněno přednášet na Ústavu Dálného východu Filosofické fakulty UK v Praze.

• Poslechněte si pořad s Dr. Zlatou Černou na stanici Čs. rozhlasu Leonardo 
• Ukázka (PDF) z knihy, Olga Lomová, Zlata Černá, Hledání harmonie. Studie z čínské kultury, vydala v roce 2009 Masarykova univerzita v Brně 
• Sledujte stránky Česko - čínské společnosti 
• 1. 3. 2013 byla uzavřena expozice asijského umění v NG, pár snímků zde
• Článek o výstavě čínského umění ve Slaném v roce 1935 zde