pondělí 9. června 2014

Za památkami Českého středohoří (II.)

V sobotu 7.června se účastníci Slánské akademie volného času opět po roce vydali za památkami na Litoměřicko. Průvodci se nám znovu stali pracovníci Národního památkové ústavu (odborné pracoviště Ústí nad Labem ).
Nejprve jsme se setkali v Zahořanech s PhDr. Vítem Honysem (na obrázku), který nám představil zdejší památky – kostel Nejsvětější Trojice a zámek. Kostel je postaven na návrší jižně od vsi a tvoří výraznou dominantu v okolní krajině. Je příkladem raně barokní sakrální architektury s bohatou štukovou výzdobou, které u nás není mnoho a je charakteristická spíše pro Bavorsko. Pravděpodobně je dílem stavitele italského původu B. Spinety. Stavba proběhla v letech 1653 – 1657, avšak úpravy interiéru trvaly až do 18. století. Záhy po r. 1800 se však začaly na budově objevovat praskliny a i přes dílčí opravy, které nebyly vždy šťastným řešením (výměna krovů), jenž probíhaly v 19. století, se stav objektu neustále zhoršoval a dnes je v havarijním stavu. Vstup do něho je proto jen na vlastní nebezpečí.
Interiér kostela je poznamenán řáděním zlodějů a snahou uchránit to, co po jejich nájezdech zbylo, odvezením na bezpečnější místo. Návštěvníka proto zaujme především strop s velmi bohatou štukovou výzdobou a freskovou malbou. Dále ho upoutají zbývající části oltářů z umělého mramoru, jenž v 18. stol. zhotovili členové litoměřické rodiny Hennevogelů. Při jejich prohlídce nám Dr. Honys vysvětil postup výroby umělého mramoru a dalších podobných technologií. Na jeho odborný výklad o minulosti kostela poté navázali informacemi o současném stavu členové spolku Pro Zahořany, jež se snaží o záchranu památky a také nám umožnili možnost jeho návštěvy.

Poté jsme se vydali k zámku, který je dnes v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný. Mohli jsme si jej prohlédnout pouze z venku. Cestou k němu jsme ještě spatřili dvě barokní sochy – sv. Jana Nepomuckého a sv. Donáta. Zajímavými prvky samotného zámku, které jsme mohli vidět, jsou dva bohatě zdobené portály. Ten starší pochází z roku 1708 a je ozdoben erbem Jiřího Benedikta svobodného pána Ogilvy. Mladší pochází z doby vrcholného baroka a čestné místo na něm zaujímá alianční znak dalšího z členů šlechtického rodu Ogilvy, hraběte Hermanna Karla a jeho manželky Esther Anny Reginy hraběnky von Weltz-Eberstein. Opadávající omítka zámku poskytuje poté pohled na starší podoby jeho fasády.
Další zastávkou našeho putování se staly nedaleké Křešice, které se mohou pyšnit dvěma kostely. Naše pozornost patřila tomu mladšímu, baroknímu poutnímu kostelu Navštívení P. Marie, který se nachází východně za vsí v hájku. Jeho vznik se dělí na dvě zásadní etapy, nejprve vznikla na počátku 18. stol. nad zdejším zázračným pramenem kaple, která byla poté o něco později rozšířena do podoby dnešního svatostánku. Celá stavba je však dílem jednoho stavitele, kterým je O. Broggio. V nedávné době byl několikrát postižen povodněmi. Ty z roku 2002 ovšem paradoxně přispěly k tomu, že se našly prostředky na jeho opravu. Avšak voda v minulém roce znovu udeřila a způsobila další škody. Ze zbývajícího vybavení kostela největší zájem vyvolá železný strom za hlavním oltářem. Je připevněn na zachovalém pahýlu stromu, jenž stál u studánky. Býval na něm pověšen reliéf Panny Marie Pasovské, a proto byl uchován, aby se stal středem poutního svatostánku. Zajímavé jsou také nástropní fresky s mariánskou tématikou.

Čas nakročil, a tak jsme se vydali na oběd do Litoměřic. Neplánovaným zpestřením této zastávky se stalo sledování průvodu starých požárních vozů, který byl součástí zdejších hasičských slavností. Kdo chtěl, mohl využít polední pauzy k procházce po historické části města a podívat se třeba k zbytku královského hradu, o němž minulou přednášku vyprávěl Doc. František Gabriel.

Odpolední program nás zavedl do Oparenského údolí, které se nachází severně od města Lovosic pod svahem vrchu Lovoš a táhne se v délce 3 km podél Milešovského potoka. Výchozím bodem pro nenáročnou turistickou vycházku se nám stala ves Oparno, kde jsme se setkali s druhým z našich průvodců, PhDr. Kamilem Podroužkem, Ph.D. (na snímku). Prošli jsme vsí, kde jsme se zastavili u jednoho ze stavení s hrázděnou konstrukcí a barokními lidovými soškami sv. Anny a sv. Floriána, a poté jsme pomalu vystoupili k zřícenině hradu Oparno. S jeho historií a stavebním vývojem nás seznámil Dr. Podroužek. Hrad náležel rodu Vchynských (později nám známých jako Kinští) a sloužil k ochraně cesty z Prahy do východního Saska. Od něj jsme se vydali k Oparenskému mlýnu, který dnes slouží jako Středisko environmentální a kulturní výchovy Asociace TOM ČR. Kamil Podroužek se svými přáteli se podílí na jeho opravě a spolu s manželkou, která je správkyní objektu, zde také bydlí. V době naší návštěvy probíhala příprava na slavnostní spuštění mlýnského kola. Dr. Podroužek nás provedl celým mlýnem a nám nezbývalo než mu popřát úspěšné dokončení celého tohoto projektu a mnoho především malých návštěvníků. Poté, co jsme rozloučili s tímto bývalým Kladeňákem, nás čekala příjemná zpáteční cesta podél potoka zpět do Oparna. Zde nastalo loučení s dalším z našich průvodců Dr. Vítem Honysem. I jemu jsme popřáli mnoho štěstí v jeho práci a těšíme, že se opět s oběma znovu setkáme při dalším putování tímto krajem, který byl v baroku považován za český ráj.

Touto exkurzí definitivně skončil osmý ročník Slánské akademie volného času a nezbývá než se těšit na další. Na závěr mi připadla milá povinnost. Byl jsem požádán, abych za všechny posluchače naší akademie popřál jejímu duchovnímu otci PhDr. Vladimíru Přibylovi všechno nejlepší k jeho nadcházejícímu životnímu jubileu. Přeje mu tedy pevné zdraví a mnoho úspěchu v jeho životě. (Pavel Zděnovec)
Snímky Dany Přibylové (první série) a Dáši Šmolíkové zde

 

pondělí 2. června 2014

O hradech severních Čech s Doc. Františkem Gabrielem – sobota 31.5.2014

V sobotu 31. května 2014 mezi posluchače Slánské akademie poprvé zavítal archeolog a kastelolog Doc. PhDr. František Gabriel, Ph.D. (vedoucí katedry archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni), aby svou přednáškou navázal na tradici vyprávění o českých hradech započatou zesnulým prof. PhDr. Tomášem Durdíkem, DrSc.
Na úvod své prezentace se přednášející zamyslel nad definicí pojmu hrad. Mnohdy totiž, co bývá dnes tímto termínem označováno, sloužilo ve skutečnosti ve středověku k úplně jiným účelům. Poté jsme se již vydali na imaginární putování po hradech severních Čech. Svou pouť jsme začali v Roudnici nad Labem, kde si nechali na svém panství v 60.-70. letech 12. století vybudovat románský hrad pražští biskupové. Jeho část se dodnes zachovala skryta pod fasádou barokního zámku Lobkoviců. K nejstarším hradům této části Čech patří také nedávno archeologicky prozkoumaný (F. Gabrielem a J. Panáčkem) neznámý hrad (možná Frýdlant) u osady Hvězda na Liberecku, jenž snad patřil šlechtickému rodu Ronovců. Následoval hrad u Kvítkova, který starší badatelé považovali za Frýdlant, avšak dnes je pokládán za královský hrad přechodného typu, jenž náležel k bezdězskému dominiu. Nadvakrát byla věnována pozornost hradu Lipé v České Lípě, jenž byl kolébkou šlechtického rodu pánů z Lipé. Nejprve v souvislosti s jeho nejstarší podobou, z níž se zachoval zbytek věže (bergfritu). Zde upozornil Doc. František Gabriel na to, že spodní části věže nesloužily vždy jako vězení, ale jako v tomto případě také jako zásobnice osení pro případ, kdyby zbytek úrody byl zničen válečnými událostmi nebo nepřízní přírody. Druhá etapa výstavby z konce 14. století byla prezentována zachovalými sklepy, při jejichž budování byl, jako ochrana před pronikáním spodní vody, využit pro své izolační vlastnosti jíl. Další na řadě byly královské hrady s obvodovou zástavbou - Bezděz, Děvín a Houska. Podrobněji jsme se zabývali hradem Bezděz, jehož stavební vývoj skýtá ještě mnohá tajemství. Šlechtické hrady zdejšího regionu řadíme buď k typu s plášťovou zdí (Oparno, Házmburk ), nebo s bergfritovou dispozicí (Schönbuch, Frýdlant nad Snědou, Grabštejn, Lemberk, Šarfenštejn u Benešova nad Ploučnicí, Střekov a Kokořín ).
Po přestávce jsme navštívili Litoměřice, kde tamní městský hrad (kastel) ztratil svoji funkci již na sklonku středověku a do dnešní doby se zachoval pouze palác z doby Karla IV. vybudovaný v jeho parkánu. Ten v minulosti značně utrpěl nevhodným užíváním a ne zcela šťastnými posledními stavebními úpravami. Za dnešními hranicemi republiky leží hrad Karlsfried založený Karlem IV. v r. 1357 k ochraně Žitavské zemské stezky a jako místo vybírání cla. To se platilo v celním dvoře, jenž se nacházel na silnici procházející údolím, které bylo střeženo hradem. Aby se kupci nemohli vyhnout jeho zaplacení, přehrazoval údolí asi 300 m dlouhý val s příkopem. Početnou skupinu na severu Čech tvoří hrady skalní. K nim náleží např. Helfenburk u Úštěku, jenž patřil k roudnickému panství pražských arcibiskupů, Falkštejn u Jetřichovic nebo Jestřebí u České Lípy. Zvláštností kraje jsou hrady na čedičových kupách, jako jsou Kamenice nad Českou Kamenicí, Starý Bernštejn, Starý Falkenburg, Panna u Litoměřic či Koštálov. Jejich speciální podkategorii vytváří ty, které mají příkop. Mezi ty odborníci počítají Wartemberk (Stráž pod Ralskem), Litýš nebo Žižkův Kalich. Závěr pomyslného cestování po hradech této části Severočeského kraje patřil Ronovu a Ralsku, které už nesplňují všechna kriteria kladená na objekt námi nazývaný hrad, a jedná se spíše o pozdně středověké pevnosti, které nebyly určeny pro celoroční pobyt svých majitelů, ale uchylovali se do nich pouze v době nebezpečí. S koncem středověku poté některé hrady zanikají, anebo jsou přestavovány na zámky, které lépe vyhovují zvyšujícím se nárokům na kvalitu bydlení svých šlechtických obyvatel.
Po vyslechnutí této poutavé přednášky nám nezbylo než poděkovat za nově nabyté informace o této oblasti české středověké architektury a těšit se, že se s Doc. Františkem Gabrielem znovu setkáme v některém z dalších semestrů Slánské akademie volného času. Do té doby se můžeme začíst do některé z jeho knížek věnované hradům severních Čech. Nakonec lze konstatovat, že osmý ročník Slánské akademie ve své přednáškové formě zdárně skončil a některé z nás již čeká pouze exkurze na Litoměřicko. Ostatním přejeme krásně prožité léto a těšíme se, že se snad znovu setkáme na podzim v již devátém běhu akademie. Snímky ze setkání zde. (Pavel Zděnovec)