pondělí 18. května 2015

Sobota 16. 5. 2015 / PhDr. Michaela Selmi Wallisová; Vývoj středověké Prahy očima archeologa

V sobotu 16. května 2015 se v salónku bývalého hotelu Grand uskutečnila poslední
přednáška jarního semestru Slánské akademie volného času. Archeoložka PhDr. Michaela Selmi Wallisová, Ph.D. (Česká společnost archeologická) nám přišla naznačit proměny sídelní struktury na území středověkého pražského souměstí.
Nejdříve se zmínila o počátcích Prahy. Mezi archeology se vedou spory, zda nejprve vznikl Pražský hrad a poté k němu přiléhající podhradí, nebo zda kníže Bořivoj I. vybudoval své nové sídlo již nad existujícím osídlením na území dnešní Malé Strany. V podhradí se soustředila výroba železa a probíhal zde čilý obchodní ruch (nález kupeckých vah v Josefské ulici). Výroba zbraní a zemědělského nářadí bylo strategickou činností, kterou chtěl mít panovník pod svou kontrolou. Avšak nebezpečí vzniku požárů a znečištění ovzduší jí vykazovaly na okraj osídlení. Proto došlo k jejímu přemístění na druhý břeh řeky. S tím souvisí také stavba dřevěného mostu a cesty k němu vedoucí. Její pozůstatky (dřevěné rošty) byly po několikaletém výzkumu zdokumentovány ve sklepech malostranských domů.
Pravý břeh Vltavy sloužil zprvu jako místo pro pohřby. Nalezlo se zde několik raně středověkých pohřebišť. Záhy však sem svou činnost přenesli výrobci železa. Osídlovaní však nezačalo, jak se předpokládalo v místech dnešního Staroměstského náměstí, ale blíže k řece (nálezy v Žatecké ulici). Po výstavbě jezů na řece se však tato oblast stala místem záplav, a proto se lidé začali stěhovat dál od řeky. Během 12. století je přesunuta metalurgická činnost na území pozdějšího Nového Města. Za vlády krále Václava I. (†1253) poté vzniká Staré Město pražské, které je obehnáno kamennou hradbou.
V prostoru budoucího Nového Města pražského vznikají sídliště především podél cesty z Pražského hradu na Vyšehrad a v jeho podhradí. Některá z nich jako např. Opatovice měla možnost PhDr. Selmi Walisová archeologicky prozkoumat. Typickou zástavbou těchto osad byly zemnice a polozemnice. Velkým překvapením pro odborníky však byla existence kamenných obytných budov. Při stavbě obchodního centra Palladia na náměstí Republiky se nalezly zbytky románského paláce, který byl zničen při výstavbě staroměstských hradeb, aby se nemohl stát útočištěm případných oblehatelů města. Paní doktorka nás blíže seznámila se svým výzkumem v lokalitě Na Slupi.
Archeologický průzkum zde byl prováděn v souvislosti s výstavbou garáží. Výhodou tohoto místa bylo, že po vzniku Nového Města nebyl zastavěn a stavební činnost zde probíhala až v 19. století. To mimo jiné dokládají městské plány např. Huberův (1769) nebo Jütnerův (1815). Našla se zde dvě pohřebiště – jedno laténské a druhé raně středověké. Paradoxem bylo, že se lépe zachovalo to starší, jež tvořilo několik keltských hrobů s poměrně chudou posmrtnou výbavou. Nalezly se však především stopy po výrobě železa a stříbra v raném středověku. Významným objevem byl nález sušící pece, která sloužila pro sušení bahenní železné rudy. Při zkoumání objektů sloužící při výrobě stříbra bylo zjištěno, že olovo potřebné pro tento proces bylo patrně dováženo z okolí Krakova. Další místo, kde naše přednášející také prováděla svůj výzkum, se nachází v ulici Na Poříčí. I zde se vyrábělo železo, jak dosvědčují nálezy tavících a vysoušecích pecí. Zajímavé bylo i vytápění jedné z nalezených zemnic. Otopné zařízení tvořila několikrát přestavovaná pec, která byla od stěny zemnice oddělena kamennou plentou.
 Závěr patřil tomu, co lze nalézt na takové středověké skládce. Ta naše vznikla postupem času v místech nedaleko rotundy sv. Longina, u které jsme nedávno byli. Vodní zdroj zde byl postupně zanášen bahnem, až se postupem doby proměnil v smetiště, kde končily především rostlinné a živočišné odpady. Archeologové zde však nalezli také nůž, část kroužkové zbroje, sponu na opasek, gotický zámek s klíčem, různé textilie a škrpál.
Na konci zbyl prostor na otázky obecenstva. PhDr. Vladimír Přibyl měl dotaz ohledně stravování ve středověku. Nám poté nezbývalo než poděkovat Dr. Selmi Wallisové poděkovat, že i přes zdravotní indispozici, mezi nás přišla a přát si, že bude mít v budoucnu při nějaké další příležitosti možnost vyslechnout podobně poutavé vyprávění o jejích dalších archeologických výzkumech. Jí a jejím kolegům také přejeme dostatek finančních prostředků na jejich práci. (Pavel Zděnovec). Další snímky ze setkání zde.