S výstavbou Nového Města Pražského vzniká z popudu Karla IV. také několik sakrálních staveb, které mají nově rozrůstající se hlavní rezidenční město římského a českého panovníka připodobnit k Nebeskému Jeruzalému. Jednou z nich se stává také v r. 1350 založený klášter řádu sv. Augustina – kanovníků. Vzorem pro jeho konventní kostel, jenž byl zasvěcen kanonizovanému císaři Karlu Velikému, se stala nejstarší část katedrály Panny Marie v Cáchách, která má tvar oktogonu. Ještě nedostavěný chrám byl v. 1377 vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Husitskými válkami zle poničení klášter byl obnoven a klenba presbytáře byla zaklenuta za vlády Vladislava II. Jagellonského, kdy byl také kostel v r. 1498 svěcen ke cti P. Marie. Klenba lodi byla dílem již renesančního tvůrce, za kterého je někdy považován architekt Pražského hradu Bonifác Wolmut, a byla datována rokem 1575. Za vpádu Pasovských v r. 1611 pražská lůza klášter vyrabovala a chrám zpustošila. R. 1634 byl kostel znovu opravován a získal současné patrocinium. Na počátku 18. stol. patrně podle projektu Giovanni Santiniho – Aichla vznikla přístavba u jižní stěny chrámu, s trojdílnými, tzv. Svatými schody, Betlémskou kaplí a ambity. V letech 1733–1740 následovala důsledná barokizace interiéru a výstavba nové barokní kruchty podle návrhu F. M. Kaňky. Z té doby pochází téměř celé podivuhodné vybavení kostela s plastikami od J. J. Šlanzovského a obrazy od J. J. Heinsche, J. J. Redelmayera a F. Dallingera. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a zařízení chrámu bylo rozprodáno nebo rozvezeno do jiných kostelů. Hlavní oltář byl přemístěn do nedalekého chrámu sv. Apolináře, kde skončil také i zázračný obraz Panny Marie Karlovské, patronky nastávajících matek. Odsvěcený chrám s klášterem připadl vojenskému eráru jako zásobárna. Ke svému účelu se navrátil poté, co je v konventu zřízen městský chudobinec. V letech 1871 až 1873 došlo k celkové renovaci, avšak od původně zamýšlené kompletní regotizace se naštěstí upustilo. V novogotickém stylu však vzniká nový hlavní oltář Nanebevzetí P. Marie vysvěcený r. 1872 knížetem arcibiskupem Bedřichem kardinálem Schwarzenbergem. Chybějící inventář byl také zčásti nahrazen kopiemi. Dnes je majitelem celého areálu na Karlově pražský magistrát.
K neobvyklému zařízení tohoto chrámu patří též otevřené trojité schodiště Svatých schodů, postavené podle římského vzoru r. 1708, jenž se nachází za severním balkónem. Na jeho vrcholu se nachází kaple, v níž je obraz Kristus na hoře Olivetské od J. Hellicha z r. 1862 a Šlaznovského sochy sv. Veroniky a Krista přikovaného ke sloupu. Štukovou výzdobu kaple tvoří andělíčkové nesoucí nástroje Kristova umučení. Pod Svatými schody je ukryta podzemní kaple Narození Páně, zvaná též Betlémská, vybudovaná jako grotta.
Po prohlídce tohoto bohatě vyzdobeného svatostánku nám nezbylo než poděkovat paní doktorce Čižinské za zasvěcený výklad a jáhnovi mjr. Mgr. Jiřímu Ignáci Laňkovi za to, že nám tuto prohlídku umožnil. Komu se nechtělo domů, mohl si poté individuálně prohlédnout budovy bývalého konventu, kde dnes sídlí Muzeum policie ČR. V některých přízemních místnostech bývalé staré prelatury byla možnost spatřit krásné raně barokní štukatury.
(Pavel Zděnovec)
Další fotografie zde.
